Zánět středního ucha neboli otitida je skutečně jednou z nejčastěji jmenovaných nemocí dětského věku, resp. dětí ve věku do dvou let. Nevzniká sám o sobě, naopak souvisí s prodělanou infekcí horních cest dýchacích.
Stavba ucha v dětském věku se liší od dospělých, proto jsou také děti daleko náchylnější ke vzniku těchto zánětů. Stačí rýma a zánět může „být na světě“.
Nejprve začneme zevním uchem, které se skládá z ušního boltce, zvukovodu a na konci se nachází bubínek, což je vlastně taková blána. Je zde také bohatá inervace, která slouží k tomu, abychom vše dobře slyšeli.
Další částí je pak ucho střední, které se nachází v obalu kosti se spoustou dutin a kanálů. Jsou tu slaboučké kůstky a svaly. Středoušní dutina je spojena Eustachovou trubicí s dutinou nosohltanu. Tato trubice zároveň zabezpečuje vyrovnávání tlaku v této dutině. Je také daleko kratší než u dospělých, proto i náchylnější k infekcím, resp. jejich postupu.
Pokud dojde k tomu, že se v nosohltanu nachází hlen, např. při rýmě nebo je navíc přítomen zánět a sliznice je tudíž nateklá, pak se samozřejmě zhoršuje ventilace ve středoušní dutině a dochází k tvorbě tekutiny. Celkově se pak zvyšuje podtlak v této dutině, dochází k infikování dutiny bakteriemi nebo viry a vytváří se hnis.
Bubínek natéká, vyklenuje se, je zduřený a začervenalý, tj. příznak zánětu. Pokud „zánět sám od sebe nepraskne“, a tekutina nevyteče nebo s pomocí lékařského zákroku, bubínek se vyklenuje čím dál více a bolest se stále stupňuje.
Čekat ovšem na samovolné prasknutí bubínku není nejvhodnější. Za prvé z důvodu skutečně obrovské bolesti, ale především také proto, že prasklá kůžička bude mít poté potrhané kraje, bude se hůře hojit, tedy i špatně srůstat. Po lékařském zákroku budou okraje hlaďoučké a daleko lépe se hojící.
Následuje vnitřní ucho, což je již velice složitý labyrint kostí a kostiček. Vychází odtud sluchový nerv, který vede až do mozku.
Neléčený zánět může z dutiny středoušní přejít až k vnitřnímu uchu, což se ale již projevuje dalšími příznaky, jako je zvracení a závratě.
Více než v polovině případů otitid je původcem zmiňovaný Streptococcus pneumonie.
Dá se dočíst, že se záněty středního ucha vyskytují dědičně, tj. členové rodiny mají větší dispozice k jejich vzniku.
Velice často děti trpí nejprve rýmou, pak se objevuje zvýšená teplota, neklid a samozřejmě pláč, neboť se jedná o děti kojeneckého či batolivého věku. Může se objevit i zvracení či průjem.
Maminky jistě potvrdí, že „vše“ začne večer, tedy po ulehnutí dítěte ke spánku. Není to jen tak, je to z velké části způsobeno polohou vleže.
Dítě v batolecím věku již dokáže ukázat, kde to bolí a určení diagnózy je pak snadnější. Horší je to u malých miminek. Není radno odkládat vyšetření, neboť může dojít ke komplikacím.
Zde musíme rozlišit, jestli se jedná o hnisavou formu či nikoliv. U nehnisavého zánětu postačí léky tlumící teplotu a bolest, tedy se složkou buď paracetamolovou či brufenovou. Dále jsou pak také vhodné ušní kapky, které utlumí zánět. Můžeme aplikovat i studené obklady na ouško.
Pokud se jedná ale o hnisavou formu, pak se většinou volí tzv. paracentéza, tedy známé „píchnutí ucha“.To vede ke snížení bolesti, tedy úlevě a vytečení hnisu. Je-li přítomen bakteriální zánět, pak se volí ještě antibiotika. Pravidlem by měl být výtěr z ucha na zjištění konkrétního původce, aby byly nasazeny ty správné léky dle citlivosti.
Nad čím lékaři kroutí hlavou, jsou všelijaké babkovské rady, např. vkládání česneku do ucha. Tento lidový způsob léčby ale není vůbec vhodný, neboť působení česneku může vyvolat velice nepříjemnou a bouřlivou reakci zánětu ve zvukovodu.
Veškeré lékařské zákroky jsou prováděny na ORL pracovišti, dítě, které užívalo antibiotika, by po jejich dobrání mělo být opět zkontrolováno zde.
Pokud bychom návštěvu lékaře odkládali doufajíce v lidové léčitelství a samovolné prasknutí bubínku bez lékařského zákroku, může dojít k závažným komplikacím. Protože se jedná o sluchový orgán, jednou z komplikací, kterou si ale dítě odnese někdy i natrvalo do dalšího života, je postižení sluchu. To může vyústit až k trvalé hluchotě.
Ovšem i děti, které trpí na opakované středoušní záněty, mohou mít problémy se sluchem.
V těžších případech středoušních zánětů může dojít i k postižení okolí, jedná se hlavně o dutiny spánkové kosti, rovněž může dojít k poškození cévek, nervů i mozkových obalů.
Pokud dítě trpí na opakované záněty středního ucha, je důležité, aby bylo podrobně vyšetřeno, a to nejen ORL lékařem, ale i pediatrem, především z hlediska zaměření na obranyschopnost organismu. Možností při opakovaných zánětech je rovněž očkování, o kterém jsem se zmiňovala v předešlém článku.
Základní prevencí vzniku zánětu středního ucha je v případě rýmy její důsledné odstraňování. Vzhledem k tomu, že kojenci a batolata většinou ještě v tomto věku neumí smrkat sami, je důležité používat vhodnou nosní odsávačku. Na výběr jsou klasické odsávačky mechanické či rovněž velice „výkonné“, které se připevňují na domácí vysavač.
U dítěte, které trpí na rýmu, se osvědčují spreje s mořskou vodou, které se dají zakoupit v lékárnách. Není vhodný pobyt dítěte v zakouřených prostorách, velice vhodné je ale kojení, které má ochranný účinek před častými záněty středoušních zánětů. Není to ale pravidlo, na které bychom se měli plně spoléhat.
Sluch je smysl, který je pro člověka velice důležitý a proto bychom neměli podceňovat jakékoli projevy jeho postižení ve smyslu nemoci a především dodržovat důsledné léčení a rekonvalescenci, která by měla po zmiňovaném zánětu vždy následovat.
