Čas letí a Filip nedávno absolvoval 9letou prohlídku u pediatra. Při ohmatání břicha se hodně zkroutil. Paní doktorka chtěla vědět, jestli je to „normální“. Má odpověď byla ano s popisem, jak to řešíme a od kdy tyto projevy vlastně jsou. Objednala nás na odběry krve, kvůli podezření na alergii. Poprosila jsem ji, zda můžu přijít i s mladší dcerou – jen pro jistotu. Odběry proběhly hladce. Tince se moc líbilo, jak Filipovi berou krev a pak se na lehátku pohodlně uvelebila. Za pár dní jsem se šla zeptat na výsledky.
Jedna alergie na mléko, pak další ještě na heřmánek a další věci vč. různých druhů travin. Doporučená také bezlepková dieta, ale tu tak nehrotím. A aby to nebylo tak jednoduché, tak druhé dítě má „pouze intoleranci na laktózu“. Takže to pro nás znamená dodržovat bezmléčnou dietu. Všechno jsem odkývala, i když v ten moment jsem si neuvědomovala, co to bude znamenat.
Vše je jinak. Naštěstí dnes máme internet a bezmléčná dieta není neznámý pojem. Pro přehlednost v tom, co děti mohou a nemohou jíst:
obcházím zdravé výživy – všude mají různé věci, někde jsou lépe, a někde hůře zásobení, ale všude ochotní.
Utrácím nehorázné sumy za rostlinná mléka a další bezmléčná jídla – nejdříve v malém zkouším, co dětem chutná a pak to zkouším vyrobit po domácku, na domácí mléka nemám dost výkonný mixér.
Zkouším nové recepty – manžel je nadšený, děti méně, nebo vůbec. Do obchodu nosím brýle na čtení – musím číst ta malá písmenka.
Udělala jsem šrumec ve školce – Tinka byla hlavním bodem na poradě u pana ředitele, dietu sice nezavedou, ale pokroky jsou znát. Jídlo si musí nosit svoje.
Přemýšlím a hledám, co upeču na vánoce – kromě perníčků – ty už máme a jsou bez mléka. Často v různých obměnách podáváme luštěniny – a není to jen proto, že tento rok je vyhlášen rokem luštěnin. Trávím hodiny na internetu hledáním jak co nahradit – a světe div se – jde to.
Informovala jsem celou rodinu – chudáci babičky, mají pocit, že zejména Tinka musí umřít hlady.
Filip je z toho celý špatný, skoro nic mu nechutná, touží po normálním mléku. A po mléčné čokoládě. Tinka to bere statečně, vždy si na tom najde něco pozitivního. Např. zeleninová paštika jí chutná, protože má v názvu „T“ jako Tina (-: Aby bylo ještě veseleji, tak každému chutná něco jiného… no, nějak se s tím poprat musíme.
Dnes jsem uvařila bezlepkový puding z kokosového mléka. Syn jej „zblajznul“ a ještě byl nadšený, že mu zbylo do školy. Tina nad tím ohrnula nos, že kokos nemá ráda… A pak vařte.
Dobrou chuť (i bez mléka).
Tento příspěvek byl zařazen do Podzimní soutěže o poukázky v hodnotě 500 a 250 Kč.
