Předpokládám, že většina čtenářů již nějakou biopotravinu ochutnalo. I já jsem ochutnal biopomeranče, biopárky a biosýr. Ač dále v textu budu na biopotraviny házet špatné světlo, musím zde přiznat, že biopárky v porovnání s obyčejnými párky jsou nebe a dudy. O něco lépe chutnají, ale co hlavně – mnohem více zasytí. Ono se ale není čemu divit, když místo mouky, kůžové emulze, emulgátorů jíte kus poctivého masa.
Dá se obecně říci, že biopotraviny jsou vyráběny tradičním poctivým způsobem a proto si můžeme vychutnat opravdovou tradiční chuť, jakou znaly naše babičky a ne dnešní chemickou směs chuti se zvýrazňovači a dochucovadly. Proto například chuť takového biosýra může být docela odlišná od běžně prodávaných sýrů. Dá se také obecně tvrdit, že biopotraviny budou vyráběny z kvalitních surovin, bez umělých náhražek. Z těchto tvrzení se tedy dá vyvodit závěr, že biopotraviny budou kvalitnější.
Proč ne paradoxně vyplývá z předchozího odstavce – jsou vyráběny tradičním způsobem! Možná si řeknete, že na tom není nic špatného, ale přece jen se něco najde. Za století moderní doby šla věda mílovými kroky kupředu ve všech oblastech a platí to i v zemědělství. Naučili jsme se bojovat se škůdci, plevely, plísněmi, šlechtěním jsme zlepšili úrodu mnoha plodin (pozn. například taková pšenice – původně obilovina s několika málo semeny. S dnešními plnými klasy vyšlechtěné, tzn. geneticky modifikované pšenice se nedá srovnat). Toto vše biopotravinami zahazujeme a vracíme se na úroveň středověku (samozřejmě vyjma moderních metod hospodaření – traktory, sklizeň, péče o zvířectvo atd.)
A právě tyto moderní výdobytky byly prvotním důvodem pro zavedení biopotravin. Časem se ukázalo, že některé metody např. chemické postřiky nebyly zrovna košer a část látek se mohla dostávat do potravin. Jako příklad mohu uvést DDT, nebo vysoký obsah dusičnanů v potravinách. Ano, chybami se člověk učí, a proto je dnes zemědělská výroba a zejména používání chemických látek pod dohledem a takovéto případy by se stávat neměly.
Paradoxně nepoužití chemických látek může mít vážnější důsledky, než jejich zanedbatelný přestup do organismu. V důsledku neošetřování totiž mohou rostliny napadnout škůdci, může je napadnout plíseň a v porovnání třeba s takovým aflatoxinem je takový zanedbatelný přestup kterékoliv chemické látky asi jako kapsle kianydu s lentilkami. Prozatím jsem v dostupné literatuře neobjevil případ, že by v souvislosti s požitím biopotraviny někdo umřel na otravu nějakým toxinem. Ale člověk nemusí hned umírat. Může mu být nevolno, může mít vyrážku, svědění, bolesti hlavy a kdo ví, jestli to bylo ze sluníčka, z víkendového alkoholového excesu anebo opravdu z biopotraviny.
Stejně tak jako u plodin můžeme argumentovat u živočišné výroby – zvířatům se nesmějí podávat žádná antibiotika a víte, zda skutečně bylo celý život to prasátko v biopárku zdravé? Vždyť sami když jste nemocní, běžíte k obvodnímu lékaři a jste vděční za krabičku Augmentinu na angínu! Pokud tedy chcete jíst biopotraviny, zkuste si příště odléčit angínu odvarem z březové kůry a vitamínem C z biopomerančů – myslím, že vás takových asi moc nebude…
Totéž co bylo řečeno u nepoužívání chemických látek při výrobě surovin, platí i při zpracování. Ono je sice hezká věc nejíst salámek s hromadou éček, ale vzali byste si takový salám někde v létě na výlet? Já teda ne! Některé z těchto látek jsou totiž konzervanty a ono se to pak botulinové clostridii pěkně roste. Pravda, v biopotravinách budou použity přírodní konzervanty, ale fakt bych na ně ve čtyřicetistupňovém pařáku na výšlapu na hory nespoléhal…
Bionafouknutá bublina
Co si budeme nalhávat, dnešní svět je o penězích a o reklamě. Značka BIO dnes dostála stejných manipulativních rozměrů, jako EKO, „light“, nebo cigarety s filtrem. Je to prostě reklama, aby se výrobek lépe prodával, nejlépe to ilustruje nápis na igelitové tašce jednoho obchodního řetězce, že taška je vyrobena z recyklovatelných surovin. Člověk má hned lepší pocit, lépe se mu nakupuje, prodejci se lépe prodává… Každá taška je recyklovatelná! Taška je vyrobena z polyetylénu a ten je recyklovatelný vždy! Stejně tak klamavě může působit nápis BIO třeba na pantoflích – jsou úplně stejné jako normální, pouze prasátko, z jehož kůže jsou vyrobeny, nepapalo antibiotika a jiné doplňky, kůže není chemicky ošetřena, ale to je tak zhruba všechno. Rozdíl v normálních a biopantoflích poznáte maximálně tak v ceně, ale zcela jistě se vám bude lépe chodit v biopantoflích, protože jsou BIO.
Ze značky BIO se stal výnosný byznys – zemědělci mají co vyrábět, distributoři mají co expedovat, prodejci mají co prodávat, vše samozřejmě se značnou přirážkou, předražené s příplatkem za reklamu, za modernost a stylovost.
Jak jsem v úvodu uvedl, třeba takové biopárky jsou rozhodně chutnější než klasické. Ale třeba v takových pomerančích jsem si jediného rozdílu všimnul v nepatrně jiném vzhledu kůry. A v těchto dvou porovnáních asi spočívá racionální přístup k biovýrobkům – pokud vám chutnají, jezte je. Pokud jste alergičtí na některou složku běžné stravy, kupte si BIO! Pokud ale kupujete BIO jen proto, že je to podle reklamy zdravější a lepší, pouze vyhazujete peníze.
Cenu do soutěže věnovalo nakladatelství IFP publishing.