V období dospívání redukční dietu zkusila prakticky každá holka. Já taky. A nejednou. A nejen v dospívání.
Po přečtení knížky Petry Dvořákové (1977) „Já jsem hlad“ mi nedalo, abych nenapsala příspěvek na téma: porucha příjmu potravy.Mentální anorexie patří mezi poruchy příjmu potravy. Jedná se o vážné, psychosomatické onemocnění, kdy onemocní duše i tělo. Je pro ni typické záměrné snižování tělesné váhy.
Mezi další poruchy příjmu potravy řadíme např. bulimii ( tj. chorobná žravost), která s mentální anorexií úzce souvisí. Mentální bulimie je charakteristická opakujícími se záchvaty přejídání. Z hladu nemocní vyloženě bezmyšlenkovitě „zhltají“ velké množství jídla. Bezprostředně po jeho konzumaci je přepadnou výčitky svědomí a snaží se požitého jídla zbavit – vyprovokují si zvracení, nadbytečně užívají projímadla apod.
Obecně poruch příjmu potravy přibývá. Víte, že existuje už i závislost na příjmu výhradně zdravé stravy?
Poodkryjme nyní roušku historie, abychom si uvědomili, že krása je relativní pojem – zkrátka, každému se líbí něco jiného.
Nejprve si připomeneme keramickou sošku nahé ženy – Věstonickou venuši ( 29 000 – 25 000 před naším letopočtem) – a její mohutná prsa, velké břicho, široké boky i pozadí. Věstonická venuše symbolizuje a oslavuje ženu coby nositelku života.
Zastavíme se v období gotiky (druhá polovina 12. století – počátek 16. století), kdy ženy začaly zdůrazňovat linii ženské postavy. Oblékaly se do šněrovaček, živůtků apod. V touze po obdivných pohledech mužů chtěly docílit útlého pasu – a tak si nechaly odstranit žebra…
Historicky známá anorektička – císařovna Alžběta Bavorská, žijící v letech 1837 – 1898, byla žena velmi krásná, nicméně nespokojená v manželství i v ostatních společenských vztazích. Tato princezna Sisi trpěla zřejmě obsedantním chováním – třikrát denně se vážila. Při výšce 172 cm se její váha pohybovala mezi 44-48 kg. Hodně sportovala, milovala koně. Jakmile byla se svojí váhou nespokojená, nezdráhala se držet ničící diety – jedla ovoce, pila ovocné a zeleninové šťávy, ale i šťávu ze syrového masa.
Nesmím opomenout „zlatá šedesátá“ minulého století a připomenout britskou modelku „Twiggy“ (nar.1949), která byla roku 1966 vyhlášena „Tváří roku“ a v následujícím roce se stala nejlépe placenou modelkou. Twiggy zaujala svou hubeností. Nebyla však anorektičkou. Štíhlost pro tuto mladou ženu byla přirozená, protože měla rychlý bazální metabolismus. Ženy a dívky, pro něž byla modelka vzorem, se ji snažily napodobit a vyhubnout do jejího typu postavy. Začaly se trápit drastickými dietami.
To nic nemění na tom, že Twiggy dosáhla velké popularity. A to tak velké, že firma MATTEL začala vyrábět panenky Twiggy – Barbie. Mimochodem, když jsme u Barbie: Jistý psychiatr z Harvardu přeměřil proporce panenky Barbie a porovnal je s mírami dospělé ženy reálného života. Zjistil, že kdyby Barbie byla skutečnou ženou, nemohla by správně lézt po čtyřech, natož se postavit a chodit.
Co dnes bývá impulsem k hladovění?
Příčin je víc a bývají mezi sebou propojeny.
„Ty jseš, holka, taková pěkná, oplácaná…“ , „No téda, ty máš ale zadek…“ ,“ Nějak vám vyspěla, viďte…“. Pár nevhodných poznámek, rozvod či závislost rodičů, touha odlišit se od své mámy při budování vlastní identity, rozchod s přítelem – přítelkyní, potřeba vyniknout ve sportu, modelingu, identifikace s populární osobností, nákup oblečení typického pro hubené holky, no a mohla bych ve výčtu pokračovat…
Nemocní mentální anorexií a mentální bulimií se neustále zabývají myšlenkami na jídlo. Intenzivně cvičí, sportují – ale ne z důvodu relaxace a pro radost z pohybu – ale pro snížení hmotnosti. Zdraví ohrožující je, pokud se tito závislí dají cestou užívání medikamentů, jakými jsou anorektika (léky snižující chuť k jídlu), diuretika (přípravky vyvolávající nadměrné močení) a laxativa(léky s projímavými účinky). A proč zdůrazňuju, že užívat jmenované léky je cesta do pekel? Vezměme si taková anorektika. Ty může ordinovat pouze lékař a to obezním pacientům, kteří musí rychle snížit svoji váhu např. z důvodu plánované operace.
Anorektikům, pro chronický nedostatek kvalitní stravy, chátrá tělo. Toto se projevuje vypadáváním vlasů, chudokrevností, zácpou, bolestmi svalů, kloubů, srdeční arytmií, celkovou vyčerpaností, snížením imunity, u dívek ztrátou menstruace. Nemocní mívají zkažené zuby (účinek častého zvracení potravy u bulimiků), suchou a nehezkou pleť. Jsou zimomřiví, unavení.
Chátrá však i duše – postižený bývá samotářský, ztrácí kamarády, společenské vazby, nemá zájem o dosud oblíbené koníčky a záliby. Stále se zaobírá obsedantními myšlenkami na jídlo a na snížené své tělesné hmotnosti. Trpí nespavostí a nesoustředěností.
Jak ven z tohoto začarovaného kruhu?
Je třeba vyhledat co nejrychleji odbornou pomoc – lékaře internistu – pro léčbu tělesných potíží a lékaře – psychiatra a psychologa.
Psychiatr může naordinovat léky proti úzkosti (a pomůže tak závislým odbourat neustálý strach z rovnice: něco sním – hooodně přiberu), psycholog pomůže v rámci individuální a skupinové terapie. Dočetla jsem se, že klienti s poruchami příjmu potravy jsou schopni daleko lépe komunikovat s terapeutem tehdy, pokud je terapeut nevidí. Dle mého názoru jsou otevřenější, spíše se zbaví ostychu. Pro nemocné je velmi důležité vést si každodenní poctivé jídelní záznamy. Pročpak asi? Aby odbourali vlastní strach nad tím, že toho přespříliš snědli. V záznamech vyhledají, že se vlastně moc nenajedli. Pocit plnosti způsobuje zmenšený žaludek, který si již odvykl normálnímu množství stravy.
V článku jsem použila slovo „závislost – závislý“. To proto, že anorektik je vlastně člověk závislý na svém vzhledu. Chce se stát dokonalým, krásným, přitažlivým. Jaký paradox! Přitom je nemocným, který ztratil náhled nad svým chováním, trpí jeho zdravotní stav i vizáž.
Holky, neblázněte!!! Opravdu si myslíte, že mužští jásají nad vyhublými dámskými kostřičkami místo přirozené ženské postavy? V nejmenovaném odborném časopise jsem se dočetla, že právě chuť k jídlu je příslibem dobrého sexu. Mužům se líbí ženy, které rády a s chutí jedí. Tuto schopnost si muži spojují s přístupem k sexu – i v něm je přece určitá míra „labužnictví“.
Nedejme proto jídlu STOP a vychutnejme si třeba tuto sladkou pochoutku, nazvanou DORT JADRAN. Jo, a pozvěme kámošky, které si taky určitě rády smlsnou.
Nejprve upečeme piškotový korpus, stačí nižší – dvě vejce, kolik váží, tolik hrubé mouky a o trošku méně cukru. Vyšleháme žloutky s cukrem a dvěma lžícemi horké vody. Potom vmícháme mouku a sníh ze dvou bílků. Pečeme v předehřáté troubě. Necháme vychladnout. Po vychladnutí odstraníme formu a na piškot namažeme krém.
Krém – svaříme jednu sklenici mléka, 15 dkg mletých vlašských ořechů a 15 dkg práškového cukru. Po vychladnutí zamícháme 15 dkg změklého másla.
Dort zdobíme šlehačkou. Já ještě sypu strouhanou čokoládou. Fotka dortu JADRAN je uveřejněna u článku „Když rozbijeme prasátko…“ ze dne 20. 6. 2009. Tam jsem vysypala mletými oříšky a čokoládou silnici, na kterou jsme umístila dutou figurku čokoládového auta.
Když popisuji tuto dobrotu, vím, že pokud bych někdy nějakou knížku napsala já, bude mít nejspíš název „Já mám hlad“.
Pěkné dny s dobrým jídlem!