Kolem prvního roku svého života vyžaduje každé dítě velmi důrazně, aby mohlo dělat samo to, co za něj dříve dělali rodiče. Výjimkou není ani jídlo. Jestli jste tedy až do této chvíle drželi za dítě lžíci, od nynějška ji bude chtít držet samo.
Ale protože samozřejmě neví, jak na to, bude ji zpočátku držet obráceně, jídlo mu z ní bude padat na zem, všechno kolem upatlá, zkrátka hotová katastrofa pro kuchyň. Někdy – aby to šlo rychleji – ponoří dítě ručičky do zeleninové polévky nebo do kaše a celé se od ní vydatně umaže.
Výsledek je naprosto katastrofální a nejedna maminka bude v pokušení se jednoho krásného dne opět zmocnit lžíce. To by byla ovšem chyba. Když dítě nebude trénovat, jak se naučí samo jíst?
Často lze vidět dvouleté děti, které ještě potřebují, aby je někdo krmil, jednoduše proto, že věk, kdy se toužily naučit jíst samy, uplynul, aniž by jim k tomu dal někdo příležitost. Jíst sám, stejně jako chodit po svých, představuje v tomto období vývoje dítěte velký krok k samostatnosti a je dobré ho respektovat.
Není přece důležité, jestli nějaké jídlo skončí na zemi a dítě dojí celé upatlané. Cílem ještě není dítě naučit slušným způsobům, to přijde později, ale jednak v něm zakořenit pocit, že jít ke stolu je radost, a jednak v něm vybudovat schopnost, aby si poradilo s jídlem samo.
Mělo by ovšem být jasné, že nemusíte akceptovat, jestliže dítě vyklápí svévolně obsah talíře na zem nebo když natírá kaši po zdech. Máte právo říct dost a dítěti talíř vzít, pokud nehodlá přestat.
Jídel, která lze podávat nakrájená na kousky, je mnoho: syrová zelenina (rajčata, okurky…), vařená zelenina (hrášek, kousky fazolek, brambory nakrájené na kostičky, zeleninové směsi…), obiloviny (těstoviny, kukuřice, corn flakes), kousky masa nebo šunky, kousky ryb, oloupané a nakrájené ovoce apod.