Chleba s medem, který také od malička tvrdohlavě odmítám, mi naštěstí nabízeli jen zřídkakdy. Dnes občas vezmu na milost rohlík, namazaný máslem a medem. Ovšem i kvalitní včelí med postupně zkrystalizuje. Tak takový med, kdepak, to já ani na rohlík. Sklenici medu tedy dám do vodní lázně s teplotou do 50 stupňů a med se pomalu rozpouští. Ještě jednodušší způsob je postavit sklenici s medem na ústřední topení a už jenom čekat na roztavení medu.
Moje mlsná pusa má ráda med turecký, ten mi však v dětství zakazovali (ještě jsem netušila, že se uvedená orientální pochoutka dá vyrobit podomácku z bíků, cukru, medu, ořechů a oplatek) s odůvodněním, že se po něm kazí zuby. V dospívání jsme si ho zakazovala sama – kvůli linii. A dnes? Dnes bych mlsala ostošest i medovník, ale s ohledem na rodinný rozpočet (úměrou k tomu, jak manželovi stoupá věk a krevní tlak, klesá – prý díky ekonomické krizi, říkají – jeho výdělek v zaměstnání) si „sladce zahřeším“ jen zřídkakdy.
Med je přírodní antibiotikum – dezinfikuje organizmus, povzbuzuje imunitní systém. Jakým způsobem a při jakých nemocech pomáhá, zmiňovat nebudu – opakovala bych, co již sdělily svými příspěvky ve VD Marta a Vandula začátkem roku 2005.
Kdysi rodiče namáčeli kojencům a batolatům dětské dudlíky do medu a libovali si, jak drobotinu rychle uklidnili. Velká chyba! Med kazí zuby ještě více než cukr. Pro dětské zoubky není žádoucí, aby děti ucucávaly čaj s medem po malých doušcích během celého dne. Když byly ty naše malé, jednou v televizním pořadu o kazivosti zubů kdosi pronesl, že není dobré jíst čokoládu po malých kouscích, ale sníst ji celou… CELOU… C E L O U… na posezení a pak si vyčistit zuby. Tomu říkám informace pro děti! Tehdy jsme se smáli dětské radosti i my dospělí.
Alergici, pozor!
Vy se vyvarujte požívání medu, pokud jste alegičtí na jarní a letní pyly. Zkoušejte med po malých dávkách a hodně opatrně. Naopak ten, kdo alergický není, může si posílit obranyschopnost organizmu třeba křenovým medem nebo mrkvovým sirupem s medem.
Křenový med: Nastrouháme kořen čerstvého křenu a smícháme se stejným množstvím medu. Pokud nás přepadne nemoc, je dobré užívat několikrát denně jednu lžičku.
Mrkvový sirup s medem: Půl litru čerstvé mrkvové šťávy a asi pět lžic medu smícháme a zahříváme (nevaříme – opravdu, jenom zahříváme) na mírném ohni a to do té doby, než se směs začne podobat sirupu. Během onemocnění užíváme jednu až dvě lžičky několikrát
denně.
Teď přidám jednu radu, jeden zvyk a jednu pověru:
Přesolenou omáčku napravíme lžičkou včelího medu.
Na Zelený čtvrtek se pečou „jidáše“, které jíme namazané medem.
Pokud na Zelený čtvrtek chléb s medem hodíme do studně, zajistíme si pro následující období dostatek vody.
S blížícím se podzimem budeme trávit více času doma s dětmi a s knížkami. Tak si ke čtení uvařte třeba lipový čaj, oslazený medem. Já budu popíjet své horké červené, je prý dobré na krvinky téže barvy, těch mám jako šafránu a taky, v malém množství, víno uklidňuje… A až se u krbových kamen začtu do Andersenovy „Sněhové královny“, tak si na vás vzpomenu. Znovu a znovu mě rozněžní láska malé Gerdy ke Kayovi…
Klidné nadcházející podzimní podvečery – třeba i s medovou masáží – a moje omluva těm pisatelkám, na které jsem v příspěvku o medu nechtěně zapomněla, protože jsem na VD ještě všechny články v archivu nestihla pročíst.
P.S. Med prý působí i jako účinné afrodisiakum!