Většina novorozenců pokud nemá hlad, není mu zima a nepociťuje žádné nepohodlí, tak tráví čas spánkem, který se průměrně pohybuje okolo 60% času z celého dne. Některé děti dokážou být mnohem déle vzhůru než ostatní. Pro zdravý vývoj je důležité, aby se děti naučily rozlišovat den a noc.
Kolem druhého měsíce může miminko projevovat zájem o nějaký objekt, který ho uklidňuje. Může to být cíp povlečení, které bude ve svých ručkách „muchlat“, nebo to může být i bavlněná plenka, kapesník, panenka, plyšák nebo jeho vlastní prstík, ucho… Děťátko se také může rytmicky vrtět. Není důvod, proč bychom měli miminku odpírat věc, která ho uklidňuje a začíná ho učit soběstačnosti (prostřednictvím uklidňujícího objektu si dítě vlastně poradí i bez nás rodičů).
Četla jsem názor, že v prvním měsíci bychom měli dítě zavinout pevně do zavinovačky, aby se cítilo víc v bezpečí. Nemohu říct, že bych s tím souhlasila, protože já mám zcela jinou zkušenost. Dcerka do 1 roku nesnesla být přikrytá ani peřinou, natož, když jsem ji dala do zavinovačky (a to jsem ji nijak pevně nezavazovala). Znám samozřejmě i maminku, která svou dcerku poměrně dlouho dávala spát i v kočárku na složenou látkovou plenku do trojúhelníku, kterou jí ihned po usnutí jemně zavázala přes ruky. Malá sebou ze spaní docela hodně trhala, a jakmile jí vyletěly ruce, byla s velkým a neutišitelným pláčem vzhůru.
Většina batolat spí průměrně v noci 11 hod. I když děti spí celou noc, tak stále potřebují ještě spánek přes den. Jak dlouho dítě spí, záleží jen zcela na jeho potřebách a rodiče by se měli přizpůsobit jeho potřebám a nenutit dítě spát na rozkaz.
„V poslední době je více „problémových“ dětí, než si většina lidí uvědomuje. Tyto děti představují pro rodiče velké starosti. Dítě, které nechce jít večer spát a zlobí, se jinak chová jako ostatní děti, je tělesně velmi aktivní, se zájmem o všechno, co se kolem děje, a je upřímně milující. Během dne s těmito dětmi nejsou problémy, jsou za vše vděčné. V noci však je to složitější. Rodiče problémového dítěte se mají na noc připravit a u dítěte se střídat. Pak se budou cítit méně frustrovaní a méně neschopní. Rozhodně musí dbát i na sebe. Nikdo nemůže delší dobu bez úhony vydržet nedostatek spánku. Rodiče také nejsou výjimkou. Chybou některých knih pro rodiče je, že se stydí dát radu, která by zdánlivě dávala přednost rodičům před dítětem. V případě problémového dítěte, které nechce spát, musí rodiče myslet i na sebe. Spánek je příliš důležitý, než abychom mohli být bez něho. Rodiče mají právo udělat všechno potřebné proto, aby se vyspali,“… říká Doc. Dr. Rudolf Smahel.
S dcerkou jsem měla se spaním problémy od začátku. Situace se vyhrotila kolem 1 roku, kdy mi Domula úplně přestala spávat přes den. Bylo to opravdu velmi náročné, protože kolem 18. hod ji přepadala únava a byla velmi plačtivá a nervózní. Když jsem ji dala spát, spala stejně jen 10-15 min, ale její noční výdrž pak neznala hranic… byla vzhůru třeba i do 2 hodin a „řádila“ jako by byl den. Takže jsem zvolila jinou taktiku a to, že těch 15 min jsem s ní dělala vždy různé „blbinky“, abych ji rozptýlila a ona pak šla spát o něco dřív tj. mezi 21 – 23 hod. 🙂 Domča BYLA a JE dítě nespavec!!! S přibývajícím věkem bych řekla, že se malinko lepší.
Většina odborníků se shoduje, že nejlépe dítě můžeme připravit na spánek tak, že se naučíte společný rituál, po kterém se půjde spát. Při hledání toho „pravého rituálu“ se nechejte vést svou intuicí a povahou vašeho děťátka. Některým dětem vyhovuje je doslova „uhopsat“ na nafukovacím míči (fitball), některé děti si zase dopřávají klid a pohodu svého vlastního pelíšku a naopak jsou i děti, které si žádají máminu nebo tátovu přítomnost.
V 1.části jsem nastínila zápory společného spánku, které mají u mnoha odborníků zastání. Na druhou stranu jsou tu i odborníci, kteří podporují jedině společný spánek dítěte a rodičů v jedné posteli.
Antropolog prof. James McKenn zjistil, když pozval do spánkové laboratoře 35 maminek s jejich miminky, že společné spaní nejen přispívá ke sladění jejich spánkového rytmu, ale kojencům se díky přítomnosti matky navíc dostává podnětů potřebných k tomu, aby neupadali do příliš dlouhých fází tzv. hlubokého spánku. „Právě ten může být jednou z příčin náhlého úmrtí, pakliže miminko nemá dosud vyvinuty potřebné dýchací mechanismy pro přechod z hluboké fáze spánku do lehké,“ říká prof. J. McKenn.
Dr. Margot Sunderlandová ve své knize The Science of Parenting (Věda rodičovství) píše, že noční odloučení kojence od matky u dětí zvyšuje hladinu stresových hormonů, které vede k celkovému neklidu a úzkosti. Společný spánek příznivě ovlivňuje celkový vývoj osobnosti dítěte a pomáhá mu se mnohem lépe vyrovnávat s negativními stavy, frustracemi atd., kterými malé dítě může trpět.
Správné načasování je velmi důležité!!! Pokud nechcete učit dítě na žádný „uspávací rituál“, tak jakmile na vás dítko působí nesoustředěně, zívá, mne si oči… bez zbytečných průtahů pěkně šup do pyžamka a do postýlky. Jestliže neodhadnete správný okamžik a propásnete ho, další vhodná doba na usnutí přijde za ¾ hodiny.
Dítě rituály samozřejmě nerozmazlíte, ale stanou se velmi milým zvykem, ale i problémem. Pokud kojící maminka bude nucena odejít večer z domova, tak tatínek se kojení zřejmě s radostí neujme. Proto je dobré naučit dítko na více rituálů a dát tím šanci i tatínkům 🙂
Miminko usnulo v šátku, v kočárku nebo v náruči? Jak ho ale bez probuzení dát do postýlky??? Tři jednoduché triky jak na to…
****************************
Jaké rituály fungovaly nebo fungují na vaše děti???
****************************
Na každý názor je mnoho PRO a mnoho PROTI. Přeji vám i vašim dětem, abyste vždy našli tu rozumnou „zlatou střední cestičku“, která bude vyhovovat celé rodině… suodal