Většina budoucích rodičů řeší mnohé otázky tipu „Máme dost oblečení? Co když nebudu moci kojit, pro jakou značku mléka se rozhodneme? Jaké plenky budeme používat, látkové nebo jednorázové? Jak často koupat?…“ Ale co “otázka“ spánku – Kde bude vaše děťátko spát? Ve své postýlce nebo s vámi v posteli? Přemýšleli jste, jak moc bezpečné nebo nebezpečné může být vaše rozhodnutí?
V této otázce existují dva názory „zásadně s námi v posteli“ a „nikdy v životě – jedině ve své vlastní postýlce“.
Zastánci „společného spaní“ většinou argumentují tím, že mezi nimi a dítětem vzniká silnější citové pouto. Je to samozřejmě i mnohem pohodlnější pro kojící maminky, protože nemusí vstávat ke svému děťátku a prs mu mohou nabídnout okamžitě. Dalším důvodem společného spánku je snazší usínání. Odborníci k tomuto názoru dodávají slůvka „jen dočasně“ snazší usínání.
Mgr. Lucie Šešulková říká: „Čím déle dítěti poskytujeme tuto možnost, která je pro něj samozřejmě velmi příjemná (je neustále v teplém bezpečném“pelíšku“ a středem pozornosti rodičů), tím je těžší a zdlouhavější dítě tohoto výdobytku odvyknout. Rodiče jsou pak někdy déle nuceni trávit každou noc s dítětem, ačkoliv už by mohli dítě ponechat na hlídání prarodičům a dopřát si malé povyražení, které je pro zachovávání dobrého psychického rozpoložení matky a opečovávání partnerského vztahu také často důležité. Nakonec i fixace dítěte na rodiče může být společným nocováním zvýrazněna až do té míry, že by mohla přinést složitější začleňování se v dalších sociálních prostředích.“
„Nemalou částí, proč by dítě mělo spát ve vlastní postýlce, jsou i zdravotní rizika. „Při společném spaní by také mohlo dojít k snadnějšímu přenosu nemoci z rodiče na dítě. Malé děti jsou vnímavější k nemocem. Dospělý člověk se již může cítit hůře, ale přikládá to únavě z práce, přitom už jde o počátek onemocnění. Velmi často ve spánku člověk dýchá ústy, kdy může kapénkovou infekci přenést na dítě. Zatímco dospělý člověk obyčejnou rýmu zvládá dobře, pro malé dítě i každá takováto rýma může znamenat velké potíže.“ … říká MUDr. Ludmila Vomelová
Člověk je tvor teritoriální, což znamená, že je přirozené mít svůj vlastní prostor, do kterého se může kdykoliv uchýlit a kam bez jeho svolení by neměl nikdo přijít.
Když se mi narodila dcerka, tak jsem tuto otázku nijak extra neřešila, jen do doby, kdy jsem se v noci s šíleným úlekem probudila, že jsem ji zalehla. Jako šílená jsem začala přehazovat polštáře a peřiny v posteli a hledala mezi nimi naši 14-denní Dominičku. Pocit hrůzy a strachu, který jsem v tu chvíli zažívala, byl tak obrovský, že by se ve mně „krve nedořezal“. Manžela jsem svým zběsilým hledáním vzbudila a hledala dokonce i pod ním. Bylo to mých snad nejhorších 20 sekund v životě. Jaká obrovská úleva byla věta: „Malou máš v postýlce, co vyvádíš?!“ Tu směsici pocitů strachu a obrovské úlevy jsem už zažít nechtěla, a proto jsem už NIKDY dcerku do postele nevzala.
Tehdy jsem pod tíhou únavy v polospánku uložila dcerku do postýlky a při probouzení jsem si to vůbec neuvědomila. Neumím si představit, kdybych ji do postýlky neuložila a svým vlastním tělem bych ji zalehla…
V 2. části o „klidném spánku dětí“ se budete moci dočíst např. jak na nespavce, jaké prostředí vytvořit dítěti ke spánku a spoustu dalších užitečných rad.
********************************************************
Já jsem zastáncem názoru „každý spíme ve vlastním pelíšku“… A jak jste na tom VY, který názor je vám bližší??? Otázka pro budoucí maminky: „Máte v tomto jasno???“