Milé maminky,
mám pro vás 2. část z cyklu 5 nejčastějších mýtů ohledně pohybového vývoje dětí. Tentokrát se budeme věnovat tomu, kdy děti samy sedí, co je to pasivní sed a jak by měl vypadat správný sed.
Tento mýtus je velmi rozšířený. Z hlediska vývoje je to ale požadavek zcela nereálný.
Je to většinou až úplně na konci vývoje, až poté, co začnou lézt po čtyřech a stoupnou si u pevné opory. Většina dětí sedí tak kolem 10. měsíce věku. Nejprve se totiž musí z polohy na břiše dostat do tzv. houpání na kolínkách, následuje lezení, klek a stoj u pevné opory a až naposledy sed.
Do sedu se děti nejčastěji dostávají z polohy na čtyřech tím, že přehodí zadeček do strany a opustí oporu o ruce. Právě lezením si posilují zádové a břišní svaly, které je pak udrží v samostatném sedu.
Až v okamžiku, kdy sedí bez opory rukou a dostanou se do této pozice samy, mají zádové svaly dostatečně silné na to, aby jste je mohly začít posazovat v kočárku či jídelní židličce.
Do té doby je dobré krmit děti v autosedačce či polohovatelné židličce s horními pásy a vozit je v kočárku buď na bříšku se zvednutou stříškou, nebo v polosedu s oporou zad zvednutou do 45 stupňů.
Někdy si tak děti sednou ze zvýšené polohy v autosedačce, kočárku či na klíně. Ale i toto je pasivní sed ve kterém dítě využilo zvýšené polohy trupu. Dítě je potřeba vrátit zpátky do opory zad, většinou pomocí bezpečnostních pásů.
Protože kromě toho, že dochází k přetížení zádových svalů, je schopen i zablokovat psychomotorický vývoj. Většina pasivně posazených dětí nikdy, nebo jen velmi krátce leze.
Sed je spolu se stojem cílem celého vývoje a lezení je cesta k němu.
Pokud dítěti nabídnete cíl dříve, než projde cestu, pravděpodobně už se po ní nikdy nevydá.
Důležité je, aby děti v samostatném sedu měly rovná záda.
Dále existuje několik způsobů, jak děti sedí. Nejčastější sed je s nataženýma nohama před sebou, dále sed překážkový, kdy je jedna dolní končetina pokrčená a v neposlední řadě i sed mezi patami.
Sed mezi patami je z hlediska vývoje nejméně výhodný, ale podívejte se kolik z nás dospělých sedí na patách. I v tomto případě hraje roli genetika. U sedu mezi patami je potřeba hlídat hlavně rovná chodidla. Největším problémem jsou chodidla vytočená zevně, která způsobují nepřiměřené zatížení kyčelních kloubů a podporují plochonoží a valgozitu dolních končetin (nohy do X). Pokud toto u svých dětí uvidíte, srovnejte chodidla do roviny.
Pokud vaše dítě nemá v sedu úplně rovná záda, vyzkoušejte balanční cvik stabilizace sedu na míči, pomocí kterého můžete posílit jeho zádové a břišní svaly formou hry: