Došlo to až tak daleko, že nás naše dětská doktorka v 8 měsících poslala na neurologii, zda nemá poruchu spánku. Tam syna vyšetřili a řekli mi, že je zdráv, ale potřebuje tvrdší režim.
Tak jsem ho nastolila.
1/ Ukončila jsem kojení. Kojila jsem už stejně jen 2x denně a 3x v noci a neuroložka říkala, že takto velké dítě už v noci nemá na jídlo nárok. Poradila mi, že mám dávat v noci vodu nebo hořký čaj. Tak jsem začala s vodou. To bylo řevu a vztekání, když jsem mu dala do pusy lahev s vodou, ale za 14 dní už nechtěl nic, protože věděl, že žádná dobrota nebude.
2/ Přemístili jsme ho do dětského pokoje. To asi pomohlo nejvíc. Mám kamarádky, které nemají dětské pokojíčky, tak s manželem raději spí v obývacím pokoji a dítě nechávají samotné v ložnici. Taky je dobré postýlku přesunout na jiné místo nebo aspoň otočit hlavu na druhou stranu.
3/ Když se v noci probudil čekala jsem 10 min. a až potom jsem k němu šla, dala napít vodu, dudlík, přikryla, pohladila a zase odešla. Dala jsem mu najevo, že toto je maximum, co pro něj mohu udělat. Důležité je hlídat si ten čas 10 min. na hodinkách. První dva dny vydržel řvát těch 10 min než jsem přišla, ale třetí den už řval jen 8 min. a sám zase usnul.
Tak se to pomalu lepšilo. Budil se méně a řval kratší dobu. Po měsíci se budil 1-2x za noc a sám zase usnul. Po dvou měsících spal celou noc. Momentálně je mu 1,5 roku a spí od 19:30 do 7:30 bez probuzení.
Jenom když ho berou zuby nebo má jiný zdravotní problém, tak se budí a já k němu ochotně chodím. Když bolesti přejdou, zkouší to na mě znovu, ale já mu zase nastolím 10 minutové čekačky a to ho do dvou dnů přestane bavit a zase spí celou noc.
Musím říct, že to chce pevné nervy, ale stojí to za to. Ony totiž dětičky zkoušejí, co rodič vydrží, a čím víc ustupujete, tím víc si dovolují.
Abych nezapomněla, doktorka na neurologii tento přístup velice chválila, tak to mám i s požehnáním lékaře.
Možná Vám někomu tímto článkém pomůžu v podobném trápení.
Přeju pevné nervy.
Olga