Ano, tyto věty používá u svých dětí skoro každý z nás.
Naší drobečkové si totiž dokáži hrát s věcmi, které jsou pro ně nebezpečné a nevhodné…Nevím, jak u vás, ale mé děti jsou všetečkové, kteří si vybírají na hraní věci, ze kterých mi stojí vlasy hrůzou na hlavě.
Jednou z nejnebezpečnějších hraček je oheň. Ať už jsou to zapalovače a nebo u nás krbová kamna.
Bohužel, musíme je mít a musíme v nich topit, protože je to náš jediný zdroj tepla.
Jak odradit dítě, aby si uvědomilo, že se může popálit? Ano, existují clony, které uchrání před spálením, ale považuji to za zbytečnou investici a clona by nám i zavazela při vstupu do místnosti.
Přicházi na řadu mé bedlivé oko. Hlídám, ale neuhlídám. Dcera, když jí byly dva roky, si spálila celou dlaň. Plakala, ale přišlo ponaučení v tom, že se už nikdy rozpáleného krbu nedotkla.
Syn, ač je malý a nechápe důsledky, dělal to samé. Nejprve se naučil krb otvírat. V době netopení jsem to vyřešila tím, že jsem krb ovázala silným provazem, zabralo to.
Nyní, v době topení? Vždycky, když měl nutkání lézt ke krbu, jsem ho vzala na klín a posadila se s ním ke krbu. Po chvilce mu začalo bý nepříjemné horko a z klínu mi utekl. Vždy, když jde okolo, tak nejprve koukne, jestli uvidí plamen, pokud ne, tak si na krb musí šáhnout a pokud tam plamen je, tak pádí pryč tryskovou rychlostí. Upozorním ho, že to pálí, ví, co to slovíčko znamená, ukáže prstíkem na krb a já tohle považuji za velký úspěch.
Další nebezpečnou hračkou jsou zásuvky. Ty řešíme krytkou, ale pokud zásuvka chráněná být nemůže, tak jako u nás jedna jediná, tak tady pomůže předmět, který zásuvku uchrání, třeba nízká stolička a pokud ani tohle nepomůže, tak bohužel přichází na řadu plácnutí po ruce, s důrazným napomenutím „ne“.
S čím si děti rády hrají, jsou ovladače a mobilní telefony. Tady to řeším nefunkčním ovladačem a nefunkčním mobilním telefonem. Ty funkční dávám z dosahu.
Čistící prostředky, krémy aj. byly u nás oblíbené. Čistící prostředky jsem uložila z dosahu, a krémy? Pokud nějaký vyprázdním, tak krabičku pořádně vymyji a dám na hraní.
CD a DVD jsou naším omezeným prostorem uloženy na dostupném místě, tady jsem to vyřešila koupí prázdných obalů a uložila je k těm, co jsou používané.
Skvělá věc, dítě si vezme ty svoje a naších si nevšímá a vůbec mě nemrzí, že ty prázdné obaly rozbije.
Častým místem, kde děti lomozí, je kuchyňská linka.
Mně to celkem nevadí, protože ve spodní části mám poklice a hrnce, a ty dokážou zabavit, pokud přidám k hrncům vařečky. V další skřínce mám uložené plastové krabičky, kelímky aj., které než vyhází, tak uběhne několik desítek minut.
Za ten úklid mi ten nepořádek stojí, protože já si mezitím uvařím a ještě si s dítětem a s krabičkami pohraji.
Je toho mnoho, od oken, na které se prodávají pojistky, ty už jsme museli namontovat, kliky od dveří, které jsme vyřešili otočením kliky nahoru.
Věčným problémem bylo u nás sklo nebo keramika ve stěně, to jsem prozatím uložila do krabic a nahradila to věcmi, které jsou nerozbitné.
Nejsem taková, abych dětem vytvářela extrémně bezpečný domov, jen chci, aby si uvědomily, že tohle je nebezpečné, u toho se můžou zranit a chci, aby věděly, že tyto věci mají své místo a nejsou určeny ke hraní. Pokud i přesto si dítě s těmito věcmi hraje, tak je aspoň z části nahradit něčím, co není nebezpečné, u čeho se nezraní a kde nás nebude mrzet rozbití.