Jsou chvíle, kdy jeden na druhého nedá dopustit a vy máte pocit, že jsou to ti nejúžasnější sourozenci pod sluncem. Najednou bum, prásk! A pro oko diváka zcela bezdůvodně se strhne boj na život a na smrt…
Máte-li doma víc než jedno dítě a nejsou to zrovna čerstvě narozená dvojčata, jistě moc dobře víte, o čem je řeč. Prostě sourozenecká bitka jak vyšitá. A co teď s tím?
Nedávno jsem vás zvala na vysílání s Katkou Královou, ve kterém byly na mušce právě sourozenecké vztahy. Vysvětlila, jak to s těmi sourozeneckými vztahy vlastně je a proč jsou tak důležité. Podrobně rozebrala 4 největší zabijáky sourozeneckých vztahů, které rodiče nevědomky a v dobré víře používají. Nakonec nabídla 3 kroky ke zvládnutí sourozeneckých šarvátek.
Nebudu podrobně rozebírat všechno, co v internetovém vysílání zaznělo. Věřím, že stejně jako u předchozích úspěšných workshopů se brzy dočkáme reprízy. Z každé části si dovolím vybrat jen pár postřehů, které zaujaly mě a maminky, které jsem po vysílání trošku vyzpovídala.
Pokud vás teď zamrzelo, že jste to propásli, doporučuju přihlásit se o pozvánku na další workshopy s Katkou Královou.
Tato otázka padla v první části vysílání. Než budete číst dál, doporučuju, abyste si na ni také odpověděli, ideálně písemně. Popište, jak by se k sobě vaše děti měly chovat, abyste z toho vy jako rodiče měli dobrý pocit a byli spokojení.
Jestli se vám nechce psát, nebo nemáte kam to zapsat, aspoň si to zkuste představit a pojmenovat v duchu.
Máte? (Vážně nedoporučuju číst dál, dokud se nad touto otázkou nezamyslíte. )
Můžeme pokračovat? OK, teď to přijde…
Následuje otázka na tělo: Máte takové vztahy vy sami s ostatními lidmi kolem sebe? Se svými sourozenci, s rodiči, s partnerem, s tchyní, s přáteli… Vycházíte spolu přesně tak, jak by měly spolu vycházet vaše děti?
Právě toto byl pro většinu zúčastněných asi největší aha moment celého vysílání.
Marianna mi na otázku, co ji na celém vysílání nejvíc zaujalo, odpověděla:
Jste-li jedináček, který celé dětství toužil po parťákovi nebo parťačce, možná je to pro vás pořád těžko pochopitelné.
Pokud jste ale vyrůstali v rodině, kde bylo více dětí, zkuste si vzpomenout, jak vám bylo, když vám menší bráška zbořil ten báječný bunkr, co jste stavěli celé odpoledne. „Ale on ti to přece nechtěl rozbít, jenom si s tebou chtěl hrát,“ říkali tenkrát rodiče. Utěšilo vás to?
Nebo když starší ségra… (doplňte si sami, určitě na nějaké zatrpklé vzpomínky z dětství přijdete, co?).
Ve snaze uklidnit situaci a naučit děti, aby se měly rády, často nevědomky jejich vzájemné vztahy ještě víc narušujeme. Třeba takové oblíbené:
No, ruku na srdce, s jakým pocitem jste se tenkrát sestře omluvili za ten počmáraný obrázek, když si za to přece mohla sama?
Jak se budete omlouvat kolegyni, která udělala chybu a dovedně to hodila na vás?
Vynucená omluva ve chvíli, kdy dítě cítí křivdu a očekává pochopení, určitě ke zlepšení sourozeneckých vztahů nepovede. Když přidáte pořádnou výhružku, možná ho naučíte poslouchat autority, ale nepředáte mu nic o tom, jak v podobných situacích hledat řešení, které se obejde bez pěstí a krvavých šrámů.
Lenka má zatím jen jedno dítě, přesto vysílání se zájmem sledovala, protože:
Jak je vám, když se někdo vměšuje třeba do vašeho sporu s kolegou v práci? Možná to ani nebyl žádný spor, jen konstruktivní debata k vyřešení problému. Najednou do toho vtrhne šéf a začne vás usmiřovat…
Děti to mají podobně. Ne všechno, co působí jako konflikt, je skutečným konfliktem. Obzvlášť kluci spolu občas prostě zápasí, aniž by toužili se navzájem pozabíjet nebo si jakkoli ublížit. Až když do toho vstoupíte s výhružkami a výslechem, kdo si začal, stane z hlučné hry skutečný problém. Děti začnou svalovat „vinu“ za ten „blbý nápad“ jedno na druhé a problém je na světě.
Nestavějte se do role soudce a nesnažte se rozhodnout, kdo je na vině. Nikdy totiž nezjistíte, co všechno vyhrocenému sporu předcházelo. Tahanice o autíčko totiž může mít klidně původ v něčem úplně jiném, co se stalo už předevčírem. Jen tohle už prostě byla ta poslední kapka, kvůli které napjatá strunka prostě už praskla.
Tím, že se budete snažit všechny spory rozsoudit si sami koledujete jen o žalování a další a další situace, které budou nakonec ležet na vašich bedrech. A děti si ze svých sporů nic neodnesou, kromě pocitu nepochopení na jedné straně a vítězství na druhé.
Nenaučíte je řešit spory, když je budete řešit za ně.
Je to těžké, ale funguje to. Zkuste příště oba „hříšníky“ vyslechnout a vyjádřit jim pochopení. Vůbec nemusíte stát na ničí straně. Stačí naslouchat a dát každému najevo, že chápete, že se mu tohle nelíbilo a jak se cítí.
Rodičovské porozumění nakonec smaže i vyhrocené situace.
Jistě, v momentě, kdy se rvačka vyhrotí a začne být nebezpečná, není na co čekat a zasáhnout musíte. Pokud ale nejde o nic vážného, snažte se držet zpátky a do hádek moc nezasahovat. Jedině tak se děti naučí hledat funkční řešení různých sporů, které budou v životě řešit.
Maminka tří holčiček (4, 6 a 11 let), Barbora, mi po vysílání napsala:
Jak už jsem psala, jsem přesvědčená, že tohle vysílání se bude zase někdy opakovat. Pokud o ně tentokrát nechcete přijít, už teď si můžete nechat posílat pozvánky na budoucí workshopy z Centra Nevýchovy. Stačí se přihlásit po kliknutí na tento odkaz.
Můžu vřele doporučit bezplatný kurz Výchovy Nevýchovou, ve kterém se dozvíte, proč některé výchovné kroky u vás doma nefungují a co svým přístupem právě teď svým dětem předáváte.
Nevýchova vůbec není o tom, že necháte děti, ať si dělají co chtějí. Jen nabízí natolik odlišný pohled od ostatních výchovných metod, že její tvůrci sáhli po tomto provokativním názvu. Nemusíte se bát, že by s ní z vašich dětí vyrostli nezvladatelní agresoři a samolibí frajírci. Naopak, díky tomuto přístupu v nich získáte parťáka, který mnohé situace vyřeší dřív, než se nadechnete k výchovné poznámce.