Aby sourozenci nebyli pořád v sobě

V Partnerství a vztahy v rodině, Výchovné tipy
sourozenecké vztahy

„Mámí, ona mi to furt beré.“
„Mamí, ale to je mojé.“
„Né, je to moje!“
„Není.“
„Áááááá, nech mě!“
„Áááá, nenechám!“

… nepřipomíná vám to něco?

Nedávno tu problematiku sourozeneckých vztahů naťukla Květa v článku Nevýchova! Tak to se mi moc líbí… Psala o tom, jak s pomocí rad z kurzu Výchovy Nevýchovou docílila toho, že se děti už tolik nehádají a snaží se spolu domluvit.

Pokud by to zajímalo i vás, máte teď jedinečnou šanci, získat cenné rady přímo od Katky Králové, aniž byste museli kupovat celý kurz. Podmínka je jediná – musíte si v úterý 21. března udělat kdykoli mezi 8. ranní a půlnocí asi hodinu čas,  kdy budete mít přístup k internetu.

dítě, zlobí, neposlouchá, agresivní, neposlušné, zlobivé

První jarní den tohoto roku totiž proběhne premiérové vysílání z Centra Nevýchovy, které přinese svěží jarní vánek do vztahů mezi vašimi dětmi. Dozvíte se, jak to zařídit, aby se i vaše děti měly rády a nechovaly se k sobě jako kočka a pes. Až uvedete do života rady z internetového workshopu, přestanete dětem dělat soudce, protože zjistíte, že si svoje spory dokážou vyrovnat samy bez újmy na zdraví a majetku 😉

To vše s pořádnou dávkou pochopení slibuje úterní workshop

Řežou se jak koně: Jak to zastavit

Vysílání bude přístupné zdarma pro všechny, kdo se na ně včas přihlásí:

Nebude to jednoduché

Věřím, že i tento  workshop stejně jako ty předchozí pomůže ohromné spoustě rodičů. Nechci ale tvrdit, že po jednom vysílání skončí všechny bitky, schválnosti a žalování jako mávnutím kouzelného proutku.

Řešení není složité, ale úplně jednoduché to mít taky nebudete. Dobré sourozenecké vztahy vyžadují pořádnou dávku pochopení právě od rodičů.

Mám pro vás pomocníka

Možná už jste si toho sami všimli, že snáz chápete postoje toho z dětí, které je vůči ostatním ve stejném vztahu jako jste vy vůči svým vlastním sourozencům. Pokud jste nejstarší, dokážete se nejsnáz vcítit do svého nejstaršího atd.

Pochopit pocity dítěte, které je v jiné sourozenecké konstelaci, může být dost velký oříšek, i když se budete opravdu snažit. Mně pomohla spoustu věcí pochopit kniha Sourozenecké konstelace amerického psychologa Kevina Lemana. Právě tu vám teď a tady nabízím.

K dispozici mám jeden recenzní výtisk, který věnuju jednomu z těch, kdo se přihlásí na vysílání nejpozději v pondělí 20. března 2017 po kliknutí na kterékoli tlačítko v tomto článku, třeba na toto:

Výherce vylosuju do konce příštího týdne.

A to ještě není všechno 😉

Všichni takto přihlášení ode mě ještě dostanou e-mailem zprávu o druhé soutěži o zatím tajnou cenu 😉 Takže neváhejte a hlaste se na vysílání. Kromě cenných rad, jak vychovávat více než jedno dítě a nezbláznit se, můžete ještě vyhrát chytrou knihu a překvapení:

Toto taky stojí za přečtení!

vláček

Jakou hračku má rád můj vnuk?

Mám 6letého vnuka a ten zbožňuje mašinky, vláčky, koleje a všechno co se týká železniční dopravy.

Čtu dál →

Moje nej hračka – vzpomínka na dětství

Já si zavzpomínám na své dětství. Bohužel žádné fotografie hraček  z dětství nemám. A nejen  z dětství, ale já

Čtu dál →

Recenze: Projekt pes (ten můj)

PES! Zrovna v naší rodině bylo toto téma za poslední rok skoro na denním pořádku. Máme dvě malé holčičky, které si již

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

  • Věra Špalková

    Pocházím ze 3 sourozenců- jsme sestry narozené v letech 12950-54, pocházíme ze zemědělské rodiny, každá žijeme jiným životem,máme to k sobě v prměru 30km. Rodiče nám již před mnoha lety zemřeli, v posledních letech života, kdy my ještě měli velmi malé děti, zařízovali jsme si bydlení, my stavěli svépomocí svůj dům. Musím podotknout, že s námi mimo rodičů ještě v jedné domácnostu žil náš děda (nar. 1900, který byl už vdovcem) a ten uznával ob zvlášť starou sparťanskou výchovu i na polínká jsme klečely, když jsme dle něho už dost zlobily, jinak jsem ho měly rády a i se setřenicemi na našeho dědu všelmu rády vzpomínáme. Já byla nejstarší, tak jsem byla i MŠ pro mladší sestry. Už od mala mezi námi byli sourozenecké rozmíšky, jak to bývá a úměrné. Co vzpomínám tak tři je nwšikovný počet dívek a žen pospolu doma i na pracovišti. Dost často jsme se v různé kombinaci spojily dvě proti té třetí. To asi se táhne životy sourozenců v dneš. době též – s oběmnami, ale mne těší, že jsme se svorně dokázaly domluvit ve výpomoci rodičům a střídaly jsme se v péči. po jejich smrti, nebyl problém se rozumně spolu dohodnout na rozdělení dědictví. Dále jsme spolu v komtaktui, navštěvujeme se telefonujeme a víme navzájem i o širčím příbuzenstvu- našich dětech. Někdy též menší mráček přeše. Ale já si našeho stavu i ve svých 66letwech upřímně vážím, sestry to určitě cítí stejně. Jako poznámkuuvádím, že od jediné naší tety jsme měly v našich letech hned 5 sestřenic. Scházely jsme se tak na hřbitovech, někdy u nás ve městě, na divadle. Ale to nebylo 3my + 5 sestř. Tak jsem loni u nás uspořádala tzv. babinec- sraz všech sestřenic, po létech. Navázaly jsme další kontakty a můžeme se i na sebe občas spolehnout je-li třeba. Nu tak je to u nás. sniorka Věra

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist