ZOO
Vloni, když byl Daníkovi rok, jsme si udělali výlet do ZOO. Byl to zajímavý výlet. Měli jsme šanci tam spát od čtvrtka do neděle, s tím, že se dostaneme volně ke slonům,žirafám a hrochům. Na oplátku jsme za to dostali hrábě, lopaty, motyčky a plno práce…To nás neodradilo, těšili jsme se. Hlavně jsem byla zvědavá na Daníka, co na všechny ty zvířata bude říkat, no spíš, jak bude reagovat. Nejvíc se mu líbili lachtani a cvičení s nima. To by tam mohl pozorovat snad pořád. To se hrozně smál a tleskal. Pak pozoroval slony, ale byli daleko. Tak jsem si říkala, že bude rád, až budeme přímo u nich. Ale pak jsem byla zklamaná, protože návštěvu slonů prospal. Bylo mi ho líto budit, byl by mrzutý. Ale když jsem si hladila slona já, byl to pro mě docela nepříjemný pocit. Asi jsem se trochu bála, nevím čeho, ale bylo to takový divný. Nikdy jsem nebyla blízko u tak velkého zvířete. Nechaly se v pohodě hladit. U žiraf to bylo podobné, ale už lepší. Měly hrozně roztomilý oči. Moc se hladit nenechaly. Krmili jsme je jablkama,tak vždy sklonily hlavu,sebraly jablíčko a ustupovaly. Mají takovou jemnou pokožku. Když jsme vešli k hrochům, hned utíkali k nám. Měli jsme pro ně taky jablka a to vypadalo, že snad měsíc nejedli. Ti byli hamtiví, kdyby mohli, tak by nám to všechno vzali naráz. My jsme si to chtěli trochu šetřit, aby jsme tam mohli být dlouho. Ale to se nedalo. Taky jsme si mohli vyndat a dát za krk hady, ale to jsem opravdu nechtěla. Taky jsem byla zvědavá, jak bude Daník reagovat na opice. To ho ale moc nebralo. Sice se naučil říkat to jejich-uhuhuhu /nebo,jak bych popsala hlas opice?/ Pak u něj byl každej vousatej nebo dlouhovlasej pán opice. Čtyři dny utekly jako voda a chystaly jsme se domů. Byly to krásně užívané čtyři dny.