Řidičák mám od 35 let. Tenkrát mě to stálo 1 200 Kč, udělala jsem si ho proti vůli svého bývalého muže. Bez problémů. On pak o řidičák přišel, dělal ho znova a po třech pokusech už to vzdal. Nemá dnes nic.Já jsem jezdila docela dost. Protože nepiji alkohol, mohla posádka na zábavě pít. Já, čerstvá řidička, jsem dodržovala i 20 km/hod. Všichni se smáli, to snad není možný, ty jsi cvok. Jednou, ještě v počátcích, jsem jela tatínkovým Trabantem. Trabant, to byl teda stroj. Můj táta měl asi 130kg, jak ten se tam soukal, to byl teda zážitek. Mamince je 82 let a Tráboše se vzdala letos. Byla velice dobrý řidič. AUTO dostal její vnuk, který vlastní reklamní agenturu. Trabant stojí dnes na dvoře jeho firmy a má na sobě stovky srdíček. Zkrátka auto FRAJER. To mi připomnělo, jak Němci jezdili na dovolenou. V noci nám jezdili desítky Trabantů pod okny. Napakovaní až po střechu, jejich děti na báglech vzadu. To byl fukot. Ale zpět ke mně.
Táta chtěl, abych mu auto odvezla z chalupy domů. Ukázal rychlosti a já vyrazila. No děs a běs. Zacloumala jsem tím pohrabáčem a přidala plyn. Buď tam ta rychlost byla, nebo jsem to zkusila znovu. Můj tatínek byl velký pivař, já měla při cestě 1. hospodu a auto nechtělo dál. To se opakovalo ještě 2x. Auto táhlo jako kůň, stavělo po čuchu u každé hospody. Zpocená a vyčerpaná jsem dojela do města. Tak ještě z kopečku, doleva a bude konec té hrůzy. Jedu z kopce a najednou škyt a motor nic. Doleva už jsem neodbočila a zaparkovala asi 40m od domu. Zašla jsem za maminkou a lžu: mami tady nebylo volno, máš auto za rohem. To nevadí, já ho přeparkuju a vyrazila. Já koukám z balkónu a potím se, co jsem jim s tím autem proboha provedla. Najednou vidím, jak maminka jede, suverénně zaparkuje. Ulevilo se mi. Maminka přišla a říká, ještě kousek a musela jsi zapnout rezervu. Já netušila, že nějakou vůbec má. Ještě že se mi to nestalo mimo město. Já už dnes 20 let nejezdím. Zkrátka nechci, ale to je zase jiný příběh. Vám řidičkám přeji hodně kilometrů bez nehod, sluníčko a pohodu na cestu. Tiše vám závidím.