už jsem tu zase s povídáním o naši „normální“ rodince. Tentokráte to sepsal náš taťka.
Vaše LízaJak to začalo…
Tak už přišel dovolenkový čas i k nám.
A jací bychom byli, kdybychom se o to s Vámi nepodělili. Zvláště jsme-li přesvědčeni, jak se budete výborně bavit nad naším neštěstím, ba nebojím se říci utrpením.
Ale hezky od začátku…
Všechno, (samozřejmě), zavinila Šárka. V zápalu svého věčného surfování po síti sítí, všemocném a naplňujícím Internetu, dostala se až na stránky firmy „Dvě plus dvě“, která je výhradním dovozcem dětských a nákladních přívěsů za jízdní kola, vlečných tyčí pro dětská kola a vozíků pro jogging, lyžování či jiné sporty.
Nadchla se pro vozík CROOZER 535, jenž je určen pro dvě děti, což v situaci, kdy se nám každým dnem měla narodit naše Verunka, bylo velice aktuální, a to znamenalo, že se pro něho musím nadchnout i já. Proto přemluvila dědečka a jeli jsme se jednoho dne na Croozer podívat do Prahy do sídla firmy.
Tam se nás ochotně ujal pan David Seifert, který nám vše vysvětlil, ukázal, a v zásadě se podivil nad skutečností, že ještě nemáme svůj Croozer…
Rozloučili jsme se s tím, že si vše necháme projít hlavou a prostudujeme si letáčky, které jsme dostali. Ne snad, že bychom se museli rozhodovat o vozíku samotném, ten byl naprosto skvělý, ale jeho cena byla přece jen vyšší, než je cena rohlíku v supermaximarketu. Tak jsme tak zvažovali výhody, nevýhody (ty nás nějak nenapadali), a nakonec i my jsme si pořídili Croozer.
S velkou slávou jsem ho dovezl domů a sestavil jej. Naštěstí to dokáže i technický antitalent jako jsem já, neboť většina přídavných částí je jištěna rychlospojkami. Byl krásný. A měl úspěch. Zvláště u Elišky. Ta si do něho vlezla s Bibi (medvěd) a ani pár volů, ani já jsme ji nedostali ven.
A tak se jelo na první výlet. Zatím pěšky a jen k zámku. Nasadili jsme kolečko pro jogging (my ho používáme jako normální kočárek) a jeli. A bylo to perfektní. Vozík je stabilní, bezpečný, příjemný na ovládání… no super. A všichni se za ním otočí. Zvláště zjistí-li, že v něm sedí dítě.
A tak jsme se rozhodli, že letošní dovolenou strávíme s Croozerem. Vytáhli jsme naše stará kola z kůlny, a s radostí, jakou to budeme mít prima a levnou dovču jsme začali plánovat. A nakupovat. Nějak jsme se do toho položili a tak to začalo. Servis kol, seřízení, dodání světel, nosičů, brašen, nákup přileb, rukavic, triček, šortek, vařiče s bombičkou, a pomalu jsme se dostávali na částku, za kterou bychom se pomalu mohli válet u moře. Není nad levnou dovolenou na kolech.
Trasa byla zvolena na Lipno, kde bude na dovče dědeček. Takže cesta tam, pak marodka a následně regenerace a cesta zpět. A to celé je naše „Expedice ELIVERKA I“.
Dnes 18.6.2005 jsme začali balit a balíme stále… Ale již se to snad chýlí ke konci. Doufám. Jinak budeme vozík i kola nafukovat. Eliška se pochopitelně hned usadila do vozíku se svými Bibi a odmítala vylézt. Velice ráda se ve vozíku vozí. Ale celodenní jízda? A co Šárka? A co já, nebohý soumar, zapřažený do vozíku?
To vše se dozvíte příště – budete-li mít zájem a budeme-li živi.