Tématem letošního roku byly Staré pověsti české.
To sice pro naše malé dětičky nebylo úplně téma, které by je asi zajímalo, ale protože tam byly převlečené postavy, tak byly nadšené…Poté, co jsme vyrazili na cestu, nás na začátku pohádkového lesa uvítal Praotec Čech s Vesnou a Morenou. Natálka pak prohlásila, že ta černá paní se jí teda vůbec nelíbí.
Odměnou za každý vykonaný úkol byly i letos červené kamínky, které na konci výletu mohly děti vyměnit za nějakou hračku na Senohrabském jarmarku.
Poté jsme potkali Přemysla a Libuši. Přemysl si chválil, jaký má s Libuší krásný vztah a Libuše vyvěštila budoucnost Prahy. A dětičky samozřejmě musely Prahu postavit, aby Přemyslovi pomohly.
U nás každý takový kamínek putoval do tatínkovy kapsy, aby se nepoztrácel.
No a nebyl by to kouzelný les, aby v něm nebyly lesní panny, polednice, klekánice a lesní muži. Lesní panny děti uklidňovaly, aby se nebály, že si na ně polednice, klekánice ani lesní muži netroufnou, když jim dají nějaké jídlo. Takže děti vyfasovaly každý jídlo – Natálka měla mrkev – a musely pak přejít překážkovou dráhu a nakonec prolézt tunelem. Když vylezly, odevzdaly jídlo, aby se jim nic nestalo a mohlo se jít dál…
A pozor – dokonce jsme se dostali do centra sporu – prošli jsme pravou nefalšovanou válkou – a to válkou Dívčí. Dívky v čele s Šárkou a Vlastou vymyslely lest na muže, ale nakonec vše dobře dopadlo a s muži se usmířily. Natálka se tak usmířila, že s Šárkou šla ruku v ruce zpátky na cestu.
Aby se dětičky také trošku něčemu přiučily, tak byla po cestě i Teta – kořenářka a bylinkářka. Děti jí pomohly pojmenovat různé kytičky, stromy a bylinky – byly neuvěřitelně šikovné – tedy spíš ty starší – naši truhlíci jen koukali – ale příště už budou vědět taky.
Děti musely i trošku pracovat – to je jasné – bez práce přece nejsou koláče. Takže když potkaly Oldřicha s Boženou, tak Boženě pomohly pověsit prádlo.
Poté už se mohlo pospíchat za panem králem a paní královnou, ale po cestě jsme ještě potkali Kouzelníka Žito a trubadúra. Kouzelník Žito byl zlý a chtěl zabít Krále Senohrab. Poté, co se mu podařilo vykouzlit meč, chtěl jít zabíjet. Naštěstí tam ale byly dětičky, aby písničkou probudily meč k životu a ten pak Žita zapíchl. Naštětí!!!
No a pak už se šlo za utržené kamínky nakupovat. Na jarmarku bylo věcí – nemohli jsme si vůbec vybrat. Nakonec to vyhrály karty s makovou panenkou a motýlem Emanuelem a pak ještě fialová plyšová kravička – penál.
Samozřejmě nám cestou vyhládlo, takže jsme si šli dát něco k jídlu – děti párek v rohlíku a my výbornou klobásku – mňam… A aby byly děti naprosto uspokojené, tak se šly ještě povozit na koníkovi – teda spíš koňovi. Natálka na rozdíl ode mě byla statečná a jela dobře, zato já se na to nemohla skoro ani dívat, protože jsem ji hned viděla pod kopyty koně. Dobře to dopadlo a my se pak vydali na cestu domů a máme zase na rok na co vzpomínat. Už jsme také zvědaví, jaké téma bude vymyšleno na příští rok.