Vypravit se na vycházku s dvojčaty připomíná „malé“ manévry.
Bydlíme ve čtvrtém patře v sedmipatrovém paneláku, naštěstí s výtahem. No, i když… Výtah je tak malý, že se tam tak tak vejde mono-kočár. (A to nám ho mají měnit za bezpečnější, vyhovující normám EU – tzn. velikost kabiny zůstane stejná, jen vevnitř přibydou dveře…)
Když byly holčičky malé natolik, že jsme je vozili v taškách, vypadala naše výprava ven asi takto…1. připravit si vše potřebné pro miminka na cestu a obléknout sebe
2. svézt složený kočár dolů výtahem, tam ho rozložit
3. doma obléknout holčičky do všech vrstev (začaly jsme jezdit ven cca v únoru – když to teploty dovolily), do zavinovačky a fusaku, „nainstalovat“ je do tašek, doobléknout sebe, pobrat všechny potřebné věci
4. sjet s oběma holčičkami a všemi věcmi výtahem dolů
5. nainstalovat tašky s holčičkami do kočárku, zapnout všechny popruhy a pojistky (abych je někde cestou nepotratila), uložit všechna zavazadla
6. vyjet z chodby ven na venkovní schodiště (tzn. otevřít dveře a udržet je otevřené – otevírají se ven, trefit se do dveří, nesjet předčasně ze schodů)
7. zaaretovat přední kolečka a sjet opatrně kočárkem dolů
Sláva! Můžeme vyrazit!
Než jsem provedla všechny tyto úkony, byla jsem vždy zpocená jak amina… Když jsem, nedej bože něco zapomněla doma, zas jsem holky naložila do výtahu, vyjela s nima nahoru, a pak zase dolů.
Pak přišlo léto, holky vyrostly, „oživly“ (obzvláště Lu) – začaly zkoušet otočky i v kočárku, takže jednak jim přestaly tašky stačit prostorově, a navíc jsem měla kolikrát strach, abych některou z nich nevytratila.
Tak jsem se jednou prostě rozhodla, že kočár na další vycházku změníme na sporťák…
Holky se měly – najednou pro ně bylo více místa. Zato já…
Body 1, 2 a 6, 7 jsou vlastně stejné, jen postup mezitím se poněkud změnil. Hlavně jsem musela vyřešit přesun holčiček výtahem z bytu do kočárku a po vycházce zase zpět. Na tatínka jsme spoléhat nemohly – je v práci. Babičky daleko.
Některé dvojčecí maminky to prý řeší tak, že si pořídí starý hluboký kočár právě jen na tu cestu výtahem. Já se rozhodla pro jinou alternativu – pro šátek.
Naštěstí jsme začínaly v létě, když bylo teplo a holkám stačilo krátké bodyčko, já se taky nemusela navlékat.
Takže jsem holky oblíkla a nechala v postýlkách, pak se šla obout, vzít taštičku s doklady, telefonem a klíči, uvázala šátek, případně vzala batoh na záda.
Pak přendat Any na postel, šup s Lucinkou do šátku, Anežku na levou ruku, do ní další potřebné věci, na pravé rameno tašku na kočárek a vyrážíme na chodbu. Nesměla jsem zapomenout nechat někde rozsvíceno, otevřený balkón, nesměla jsem zapomenout nic doma. Pokud ano, musela jsem se bez toho obejít.
Dole zbavit se věcí, šup s Any do kočárku, šup s Lu z šátku a šup do kočárku, zapnout do šráků (naštěstí už součástí kočárku), složit šátek a schovat do košíku, uložit všechny věci. A vyrážíme.
Teď, když už je zima, oblékám holky jen částečně, a když už mám uvázaný šátek, teprve je dooblékám.
Další věc je, že už si musím obout boty. Když teprve vyrážíme, jsou relativně čisté, horší je to, když se vracíme. A to nevím, jak to budu řešit, až nastanou plískanice, nedejbože sníh… Nějaké nápady se mi v hlavě už rojí, tak uvidíme, jak se to vyvrbí…
Zpočátku jsem vůbec nebyla schopná sjet s kočárkem s holčičkama ze schodů, natož vyjet zpět nahoru, když jsme se vracely.
Takže jsem nejdřív jen vyvezla kočár, pak snesla holky v taškách, při návratu v opačném pořadí. To jsme ale nemohly jet za nepříznivého počasí.
A když se rozpršelo při cestě domů, doslova jsem se modlila, ať se vyprší než dojedem k baráku – vždycky se mi to splnilo.
Dnes už mám tak vypracovanou fyzičku, že to zvládám levou zadní, i když holky zdvoj- až ztrojnásobily svou váhu. Jednou jsem to počítala a vyšlo mi, že vlastně tlačím cca 35 kg… A bude hůř…
Když se náš tatínek vyboural na kole a nějaký čas zůstal doma, namlsala jsem se, protože mi zpočátku počkal dole s jedním zlatíčkem v kočárku. Pak dokonce jednu holčičku nesl na (zdravé) ruce on.
Ale pak se vrátil do práce a my to zase musely zvládat samy – a holky-šikulky mezitím přibraly.
Teď naštěstí dost často někoho při návratu potkáme před barákem, takže mi pomůže (pohlídá kočár s jednou cérenkou, já druhou vezu domů do ohrádky; dnes dokonce mi paní, co šla na návštěvu k sousedům, vzala Any).
Už se těším, až budou holky aspoň stát, nebo i trošku ťapkat. Z tohodle důvodu cesty výtahem (jinak prý se mají rodiče dvojčat snažit co nejdéle je venku udržet v kočáru…)