Letos jsem se rozhodla, že snad by se dala s naším Domčem zvládnout i prohlídka Prahy. Původní plán byl cesta do zoo, ale nakonec se mi plán poněkud rozrostl a nakonec jsme ho ani nezvládli, neboť nás zradilo počasí. Zvolila jsem nakonec cestu autobusem v délce 2, 5 h a předem z ní měla hrůzu. Nakonec proběhla vcelku bez větších problémů, Domča dostal pití a koukal, co kde venku lítá, když už se mu zdála cesta dlouhá a začal vymýšlet co by, tak pustili pohádku a vydržel až na nádraží v klidu koukat na Toma a Jerryho.
Byla jsem dohodnutá s kamarádkou, co již Prahu zná, že mi bude dělat průvodkyni a navigátorku. Sice jsme se znaly pouze virtuálně, ale okamžitě jsme si na nádraží, kde na nás čekaly, padly do oka a to jak s ní, tak i s její dcerou Aničkou. Na tu se upnul Dominik natolik, že se probouzel a hledal Aničku a celý den ho měla jako ocáska za sebou. A i nyní, když už jsme doma a něco mu nechci splnit, tak myslí na Aničku, že ta mu vyšla vstříc.
Během týdne jsme navštívili spoustu věcí, hned první den po příjezdu jsme se vydali na okružní procházku Prahou, prošli jsme se okolo Orloje, po Karlově mostu a prohlídli si krásnou Valštějnskou zahradu. Zároveň jsme koukli na slavnou Čertovku a nakoukli snad do každého obchůdku, co jsme potkali.
V neděli jsme vyrazili do Botanické zahrady na krásné kytičky a měli jsme to štěstí, že zde měli i indiánskou akci pro děti. Měli postavené nahoře v lesíku týpí a pomáhali dětem vyrábět amulety, indiánské čelenky a dělali jim tetování. Tak jsme odcházeli s drakem na předloktí, už nám drží týden a vypadá, že s ním v září vyrazí ještě do školky.
Další den bylo na plánu Zoo, které nám zabralo skoro celý den, než jsme ji celou prošli a prohlédli spoustu různých zvířátek. Dominik se tam povozil na hřišti na tramvajce a prolezl si prolézačky. Moc se mu to líbilo a byl ve svém živlu.
V úterý jsme si zašli do Mořského světa na rybičky, žraloky a želvičky.
Zároveň jsme v čase, co nám zbýval, prošli spoustu obchodů a nakoupili i dárečky. Prohlédli jsme si i sochu Svatého Václava a celé náměstí.
Celou dobu jsme měli štěstí na počasí, které bylo nádherné, ale ve čtvrtek se již zatáhlo, a tak jsme se vydali do Obchodního domu Harfa, kde je na střeše krásné hřiště pro děti a hlavně Dinopark. Zde si Dominik opět zařádil a dinosauři se mu moc líbili.
Večer po návratu nám začalo pršet a pršelo celý večer, celou noc a pak celý čtvrtek.
Co mi dělalo jediný problém v Praze, byly jezdící schody v metru, tedy ne ty krátké do metra, ale ty obr dlouhé, co se s nimi sjíždělo ještě další patro pod zem. Jednak mi vadila ta hrozná výška a jednak jezdily hrozně rychle, na což nejsem zvyklá. A tak jsme raději volili pozemní cestování tramvají, ale někdy nebylo zbytí a metrem se muselo, a tak jsem se i s Domčem nakonec naučila naskakovat i vyskakovat na tyto schody. Jen jsem si stále říkala, že kdyby se mě chtěl někdo zbavit, tak mě může odvézt do metra, zatočit se mnou a už nikdy nevylezu. Byl to pro mě hrozný labirint.