Do penzionu jsme dorazili v sobotu večer, balení věcí se tradičně protáhlo. Ubytovali jsme se, najedli a vybalili. Pak jsme velmi dlouho ukládali Kubíka, protože se vyspal v autě, ale nakonec jsme přece jen všichni usnuli.
Den první: Naše dítko se rozhodlo, že dovolenou mají rodiče od toho, aby se mu věnovali, a vstalo o půl sedmé. I přes naše přemlouvání a zpívání už Kuba neusnul, tak jsme se nasnídali a odhodlali vyzkoušet šátkový úvaz na záda na tatínkovi. (Loni jsme vystačili s kapsou na břichu, ale od té doby Kubík trochu přibral.) Kupodivu se povedl hned na poprvé. Kubíček vypadal spokojeně. Vydali jsme se proto na dětské hřiště v sousední vesnici vzdálené asi tři čtvrtě hodinky. Kubíček stále vypadal spokojeně. Na hřišti si hezky hrál a zpáteční cestu také absolvoval bez problémů. Odpoledne jsme zajeli do Popradu, chlapi na hřiště, já vytvořit zásoby potravin. Pak jsme začali plánovat první túru. Po prvním úspěchu se šátkem jsme se dohodli na půldenním výletu z Hrebienku přes Skalnaté pleso do Tatranské Lomnice.
Den druhý: Kuba vstal pro změnu v šest a opět se nám ho nepodařilo uspat. Takže jsme vyrazili dřív, auto nechali ve Starém Smokovci a na Hrebienok se dostali lanovkou kolem desáté. Cestou na Skalnaté pleso jsme potkávali maminky s malými i čtyřletými dětmi a zvládaly to v pohodě bez tatínků. Kubík byl napřed u mě v šátku na břichu, pak se mu to ale přestalo líbit. Po chvíli šlapání jsme se s tátou prohodili a Kuba putoval na záda. Vypadal spokojeně asi 15 minut. První hodinu jsme ho ještě celkem úspěšně zabavovali legráckami a zvuky, většinu další hodiny už jen řval a já doufala, že ho partner nehodí ze skály dolů. Mysleli jsme, že potřebuje spát, ale v poledne po příchodu na Skalnatou chatu ožil a vesele obtěžoval ostatní hosty. Konečně jsme oba pochopili, že s naším zlatíčkem žádné túry podnikat nemůžeme. Náš poklad potřebuje neustálý pohyb. Dolů do Tatranské Lomnice jsme radši sjeli lanovkou a myslím, že tatínka těch 380 Sk doteď mrzí:-) S Kubíčkem jsme zůstali na nejbližším hřišti a tátu vyslali pro auto. Po neslavném návratu jsme doufali, že bude dítě aspoň spát, ale asi mu stačila pětiminutovka v lanovce, takže po půl hodině naléhání jsme to zase vzdali. Dohodli jsme se, že na túry budeme chodit každý zvlášť a druhý rodič se postará na penzionu o Kubíčka.
Den třetí: Partner vstal asi o půl šesté a začal se chystat na svůj celodenní výšlap. Nevím v kolik odešel, my s Kubíčkem spali do osmi. A probudili jsme se do pěkné průtrže mračen. Po chvíli se vrátil i tatínek a protože déšť ustal, vydali jsme se na výlet do ZOO ve Spišské Nové Vsi, aby měl Kuba radost. Když jsme přijeli, začala další průtrž, a když se trošku uklidnilo počasí, tak jsme s kočárkem a pláštěnkami vyrazili za zvířátky. Kuba byl nejnadšenější z koziček, ale za chvíli se průtrž vrátila. Kubík odmítl sdílet s ostatními dětmi přístřešek u bufetu a začal řvát, a tak jsme raději jeli domů. Na odpoledne jsme naplánovali cestu do Aquacity v Popradu. Snad se aspoň tam bude Kubovi líbit. Doma jsme bohužel zjistili, že náš capart je totálně pokakaný, takže putoval i s oblečením do sprchy. Ve čtyři hodiny se situace opakovala a místo do Aquaparku jsme vyrazili do Popradu hledat lékárnu. Pak už kakal naštěstí jen jednou, nicméně stejně úspěšně a večer byly prádelní šňůry plné Kubových věcí.
Den čtvrtý: Tatínkovi počasí přálo, takže se na odloženou túru ráno vypravil. Šel Velickou dolinou přes Polské Hřebeny a Prielom a zpět se vracel Velkou Studenou dolinou. A protože si ráno přivstal, viděl cestou i pár kamzíků. My s Kubíkem ráno zase vstali kolem osmé a začali s dietkou. V místním koloniálu jsme se zásobili bramborami, mrkví a pečivem a ač nerada, přece jenom jsem musela vařit, naštěstí jen mrkev s brambory. Kubík byl zlatý a všechny „dobrůtky“ z lékárny a dietní jídlo papal bez problémů. Po obědě dokonce usnul na tři hodinky, pak se vrátil táta z túry a ještě jsme jeli na krásné hřiště plné dřevěných prolézaček u sanatoria v sousední vesnici. A Kubíček zase vypadal spokojeně, navíc měl ten den už jen jednu stoličku.
Den pátý: Počasí bezva, ale mně se ráno nechtělo z postele (Kupodivu ani Kubíkovi), takže jsme s tátou zůstali oba. Ráno jsme byli na hřišti a odpoledne konečně vyrazili do Aquaparku. Cenou vstupného jsem byla příjemně překvapena, zaplatili jsme základní vstupné do krytého bazénu, dětského a sauny (80 Sk na osobu a 2 hodiny) a hezky si všichni zaplavali. Večer Kuba bez problémů usnul.
Den šestý: Ráno jsem se probudila kolem půl šesté a konečně se odhodlala vyrazit sama na celodenní túru a nechat chlapy samotné. Električkou jsem dojela do Tatranské Lomnice a odtud vyšla na Velkou Svišťovku kolem Studeného potoka přes Skalnaté pleso. Cestou jsem potkala pána, který mě ohromil informací, že při túře na Rysy viděl rodinu s ročním a čtyřletým dítětem. Pro mě to kdysi byla hodně náročná túra i bez dětí. Při zdolávání Velké Svišťovky jsem zase potkala tatínka, který měl v nosítku také malého caparta, a chtěla ho začít obdivovat, po pár metrech dál už mi to ale s dítětem přišlo jako velký risk, navíc začalo poprchávat. Pán si to asi také uvědomil, protože do cíle nedorazil. Na Svišťovku jsem došla asi v jednu a mohla se konečně kochat pohledem na Zelené údolí a pleso. Protože cestu nazpět po stejné trase bych nezvládla, vydala jsem se dolů k Zelenému plesu a přes Zelené údolí na autobusovou zastávku v Bielej vodě. Tam mě moji chlapi asi ve čtyři hodiny vyzvedli. Zvládli to beze mě samozřejmě celkem v pohodě, akorát se rozrostla hromada špinavého prádla:-)
Den sedmý: Tatínek zase vyrazil ráno na túru na Jahňací štít z Bielej vody přes Zelené pleso a my spali do osmi. Dopoledne jsme šli nakoupit a do místního miniparku, navečer po návratu tatínka jsme vyjeli do Aquaparku. Bylo tam příjemně jako minule, akorát při odchodu do sprch jsme zapůjčili naši plovací desku a balón nějakému chlapečkovi s maminkou. Po návratu už tam zbyl jenom balónek a nikde jsme je nenašli.
Den osmý: Ráno jsme už jen zabalili naše věci, zaplatili a vydali se domů. Táta se tentokrát rozhodl ušetřit za dálniční známku a jel bočními cestami. Nebyl to sice moc dobrý nápad, naštěstí za dvě hodinky jsme přece jen dorazili domů.
A kam pojedeme příští rok? Přece zase do Tater. Doufáme, že ve dvou a půl letech dítě spíš ocení, že se může nechat nosit:-)
P.S: Ještě pár informací k dobru.
Pokud nepřeje počasí nebo děti, je v okolí spousta zajímavých míst – historická města např. Levoča, Kežmarok, Spišský nový hrad, skanzeny, aquaparky a termály, jeskyně.
Jídlo v obchodech je o trochu dražší než v Čechách, v restauracích stojí stejně nebo míň. Halušky se dají koupit i za 20 Sk. Ubytování mimo prázdniny je levnější, my platili 250 Sk na osobu, večeře 150 Sk.
Drahé je parkování – 150 Sk na den (ale platí všude) a doprava lanovkami – Starý Smokovec – Hrebienok 130 Sk, Skalnaté pleso – Tatranská Lomnica 190 Sk, Skalnaté pleso – Lomnický štít 550 Sk. Se zpáteční cestou je to levnější a dá se zkombinovat třeba se sjezdem na koloběžce, což mě velmi lákalo, ale je o ně velký zájem.
Se Slováky se domluvíte v pohodě česky, na horách potkáte hlavně Poláky a Čechy. Informace o Tatrách a počasí hledejte spíš na českých stránkách, např. www.tatry.cz.