No nic, dostala jsem večeři v kuchyni jako dlaň se zajímavě řešenou digestoří: nad sporákem byla prostě díra do stropu. Dougha zavřela dveře, u stěny něco odháčkovala a sklopila prkno o šířce asi 40 cm, které sloužilo jako stůl. Na ten jsme společnými silami rozprostřely noviny, což byl v Tunisku všeobecně oblíbený, praktický ubrus. Pak sáhla někam za závěs, vytáhla 2 skládací židličky a mohlo se hodovat. Zasedla jsem k prknu, oždibovala dvě opražené tresky s citrónem, popíjela vodu z kohoutku a hleděla do zdi, potažmo do obličeje švábovi, který se zde producíroval. Po večeři jsme šly k Dougze do pokojíčku, kde byla (jako ostatně v celém domě) podlaha z udupané hlíny, jedna postel, jedna skříň a toaletní stoleček se zrcadlem. Dougha mě usadila na taburetku u toaletního stolku a s posvátnou tváří mi předvedla své zásnubní šperky. Poté jsme se odebraly do obývacího pokoje, kde mi byl na videu promítnut film z jejích zásnub. Trvalo to asi půl hodiny a děj spočíval v tom, že Dougha seděla na jakémsi provizorním trůnu, make-up měla tak silný, že ji to proměnilo téměř k nepoznání, na sobě ony zásnubní šperky a blahosklonně se usmívala na hosty, kteří seděli v plastových křeslech proti ní, v řadách jako v kině a popíjeli coca-colu.
Po promítnutí filmu jsem tak trochu čekala, jestli nebude nějaká třešnička na dortu v podobě skutečného živého snoubence schovaného ve skříni nebo tak něco, ale naštěstí již dozrál čas odebrat se do Hammamu, tak jsme vyrazily. Dougha, její maminka oblečená v tradičním bílém hábitu a já. Tou dobou jsem sice pobývala v Tunisku už víc než 4 měsíce, ale stále jsem ještě trpěla utkvělou představou, že Hammam bude něčím úžasně exotickým a romantickým. Nechtěla jsem si přiznat, že se jedná o velmi prozaickou společnou koupelnu a že jde o to, aby ze sebe člověk pořádně sedřel špínu lufou.
Vešly jsme do šatny, kde jsme se vysvlékly do spodních kalhotek, já jsem od maminky vyfasovala jednu lufu (z vlastní zahrádky), vzala jsem si mýdlo a šampón a šlo se na věc. Ve studené místnosti jsme se nezdržovaly, šly jsme rovnou do druhé – prostřední, kde už bylo teplo a vlhko. Tam jsme seděly na lavici a čekaly, až se nám začne pomalu napařovat kůže a roztahovat póry. Po nějaké době bylo rozhodnuto, že jsme dozrály a Dougha s maminkou mi pokynuly, že mám jít za nimi. Přišly jsme do horké místnosti plné páry, kde se už drhlo asi tak 15 žen. Z trubky tam tekla horká voda a každá z myjících se žen si tam nabírala do kyblíku. Když se uvolnil jeden kyblík, taky jsem si nabrala. Pak nastal zdlouhavý očistný proces: drhnout lufou, polít se horkou vodou z kyblíku, nabrat, drhnout, polít, nabrat, drhnout, polít. Drhla jsem se usilovně a už během tak 5 minut jsem se začala cítit jako prase při zvonkování, ale nikdo nejevil známky toho, že by se mytí mělo chýlit ke konci. Dougha i její maminka se navíc ještě nechaly sedřít od místní lazebnice, malé, asi tak stoleté Berberky . Některé ženy si taky během koupele plácaly na vlasy hennu, takže všude kolem tekla hnědá voda, do toho neustávající ženské brebentění, ta pára, hrozné vedro, sedřená kůže, začínala jsem mít pocit, že už bych ráda proces ukončila. To mi ale Dougha pokynula, že mám jít do jedné ze 3 kabinek, která se uvolnila a tam že se mám prý umýt :-). Za dřevěnými dveřmi bylo kameninové sedátko, u něj korýtko taky z kamene a ze zdi opět trubka, ze které tekla do korýtka jak jinak než horká voda. Umyla jsem si tady vlasy a intimní partie, které se ve společných prostorách neodhalují. Byla jsem za tohle soukromí moc ráda, protože jsem si nebyla zcela jistá, jestli by mě nenutily si i tyto části těla sedřít lufou. Pak jsem si ještě mýdlem umyla celé své nové růžovoučké tělo.
Vzhledem k tomu, že tohle byla finálová část mytí, mohly jsme potom konečně přejít zpátky do studené místnosti, kde jsme ještě chvíli seděly a odpočívaly. Potom jsme došly do šatny, kde jsme se oblékly do čistého oblečení, zakoupily od lazebnice limonádu a ještě se asi tak 10 minut povalovaly po rohožích, kterými byla celá šatna vyložena, popíjely jsme limonádu a chladly. Celé nám to zabralo asi tak hodinu a půl.
Na cestu domů mi Dougha zapůjčila jeden z jejích šátků, abych si mohla pořádně zabalit hlavu a já jsem si připadala jako nefalšovaná místní obyvatelka. Navíc všichni, kdo nás při cestě z hammamu potkali, nás zdravili heslem, které by se dalo přeložit asi jako „zdraví a čistotu najdeš v koupeli“ . Tu noc jsem byla donucena přespat u Doughy, protože by se asi jinak urazila, ale nejradši bych si byla zalezla do svojí postele a hned usnula. Takhle jsem musela ještě pomoct Doughze rozprostřít rohože a matrace na hlínu v jejich obýváku a povídat si. Dougha zuřivě z pod svojí pokrývky mačkala čudlíky na satelitním ovladači až konečně našla, co hledala. Nějaký německý kanál s erotickými filmy z 80. let. Zrovna šel nějaký díl puberťáky mé generace oblíbených „kožených kalhot“. Dougha nadšeně sledovala copatou Gertrudu, které lezly prsa z živůtku, kterak jí Hans v kožených kalhotách nahání kolem stromu a když došlo na nějakou lechtivější scénku, jakoby si laškovně zakrývala oči peřinou a nahlas se chichotala. Tou dobou nám oběma bylo 25 let a já si uvědomila, že Gertrudiných radovánek se jí dostane až teprve za 2 roky, na kdy byla naplánovaná svatba.
Noc byla narušena pouze dvěma událostmi: potřebovala jsem na záchod, na který se chodilo přes dvorek. Dvorek sousedil s chodníkem na ulici a byl od něj oddělen jen asi metrovým betonovým plůtkem, takže když jsem se v noční košili klátila v noci přes dvůr, pokřikovali na mě nějací místní mladíci, kteří šli paralelně se mnou po chodníku a potom taky nějací dva z auta, které projíždělo. Druhým narušením byl odchod jednoho z bratrů do práce. Jako rybář totiž odcházel z domu ve 3 ráno. Já si jeho odchod přesně nepamatuji, ale ve snu se mi zdálo, že do práce odchází Dougha a nechává mě tam. Prý jsem se vztyčila na posteli (tedy na matraci) a vykřikla na bratra: „Ty už odcházíš? Počkej na mě, půjdu s tebou, nenechávej mě tady…!“ Myslím, že bratr byl u vytržení. Já bohužel nevím, jak se tvářil, protože takovéto proslovy provozuji ze spaní a podrobnosti znám jen z vyprávění, ale každopádně na moře vyjel beze mě.
Hammam byla pro mě sice velmi únavná, zato ale úžasně očistná a povznášející událost a tak jsem ho začala navštěvovat pravidelně. Jen s Doughou jsem se domluvila, že budu přece jen trávit noci raději doma. Zřejmě vzhledem k tomu nátlaku, který jsem u nich vyvíjela na jejího bratra, mě Dougha ani nepřemlouvala a tak už jsem potom v noci vždycky pochodovala na záchod jen přes svou vlastní chodbu :-).