Naše oblíbené cestovatelské místo je Pomorie v Bulharsku. Toto místo jsem si oblíbila již před 20 lety, když jsem tam jezdila s partou kamarádek. To bylo ještě za totáče.
Od té doby se tam hodně změnilo a já tam začala jezdit s celou svou rodinou. Kupodivu se tam zalíbilo všem, i dětem. Takže rok co rok jezdíme na své oblíbené místečko, jen občas změníme hotel. Jen jeden rok jsme „byli nuceni“ jet do Chorvatska, neb jsem ten zájezd vyhrála, ale řeknu vám, byl to danajský dar. Vůbec se nám tam nelíbilo, měli jsme špatné ubytování, špatné počasí a ani cestovka nic moc. Takže další rok vyhrálo opět Bulharsko.
Napsání zážitků z dovolených by vydalo na román, tak dám k dobru jen ten nejdobrodružnější. Jeden rok nám málem z Burgasu uletělo letadlo! Čekali jsme naň nikoliv v odletové hale, ale na takovém balkonku, z kterého jsme sledovali odlety a přílety jiných letadel. Nejvíc nás zaujalo letadlo ČSA. Nejdřív jsme si mysleli, že s ním poletíme my, ale když jsme viděli, že už do něho nastupují lidé, tak jsme usoudili, že poletí asi do Prahy. My měli letět do Brna. Tak jsme si letadlo zdáli fotili, natáčeli a pořád čekali, kdy přiletí nějaké letadlo, které bude naše. Pořád nic a hodina odletu se blížila. Tak jsme si řekli, že půjdeme raději čekat do odletové haly. A najednou v hale slyšíme z ampliónu, jak hledají naši „famíliu“. Hlášení bylo už v angličtině. Když jsem zaslechla naše jméno, tak jsme se zděsili. To letadlo, které jsme pozorovali, bylo naše! A čekalo se jen na nás. Sólo nám přistavili autobus a jen nás vezli k letadlu, které se chystalo k odletu.
Tak to bylo teda fakt dobrodružství. A musím podotknout, že jsme neletěli letadlem poprvé. Holt, zadařilo se.