Tomáš jede po dálnici něco přes 140 km/h. Chce být u moře co nejdřív. Jsou asi tři hodiny v noci, manželka a děti spí. Přišla mu SMS. V rychlosti prohlédne zprávu. Nic důležitého. Během čtení nechtěně vyjel z jízdního pruhu, na dálnici není naštěstí provoz. Začíná cítit, že mu těžkne hlava. Jak to? Vždyť se pořádně vyspal, vypil půllitr kávy a řídí teprve šest hodin…
I v době stále levnějších letenek zůstává auto přitažlivým způsobem dopravy. Většina řidičů ale považuje cestování na dlouhé vzdálenosti za nutné zlo, které skončí až v místě pobytu.
Řízení je velmi náročná činnost, klade vysoké nároky na pozornost, vnímání, rozhodování, pohotovost reakcí a další psychické procesy. V zahraničí se přidávají další stresující faktory: odlišné dopravní předpisy a nařízení, různá kvalita silnic nebo odlišná kultura řízení v té které zemi.
Extrémní nároky na pozornost
Nepozornost hraje při dopravních nehodách hlavní roli. Naše pozornost je přitom ovlivněna denním rytmem. V časných ranních hodinách je snížená, postupně se zvyšuje a kulminuje kolem 10-11 hodiny, po obědě klesá a zase se zvyšuje v pozdějších odpoledních hodinách. Koncentrovaná pozornost výrazně zkracuje reakční čas. Být připraven reagovat je nejdůležitějším předpokladem pro zvládání neočekávaných situací za volantem.
U průměrného motoristy klesá schopnost koncentrace pozornosti již po stokilometrové cestě po dálnici zhruba o pětinu. Situace se zhoršuje za snížené viditelnosti nebo za jiných podmínek, které kladou na řidiče vyšší nároky.
Tip: Poznejte své biorytmy a počítejte s jejich vlivy. Nejvhodnější je řídit dopoledne a dělat pravidelné přestávky – nejméně každých 200 km nebo po 23 hodinách jízdy.
Únava a spánek
Únava je vedle nepozornosti nejnebezpečnějším faktorem zvyšujícím při dlouhých cestách riziko dopravních nehod. Odhaduje se, že se podílí na 40 % nehod. Společně s rostoucí únavou totiž postupně ubývá výkonnost. Při řízení se únava projevuje pocity ospalosti, nudy, zíváním, pocitem těžkých víček, ale například i podrážděností. Zhoršuje se zaostřování, dělá problémy udržet hlavu narovnanou, řidič zapomíná odbočit, nedokáže si vzpomenout, jakou značku minul, mimovolně mění jízdní pruhy…
Žádný člověk nedokáže bez změny ve výkonu řídit déle než 3 hodiny, nikdo není proti únavě imunní. Je to přirozený fyziologický jev, s nímž musíme na cestách počítat. I řidiči autobusů se na dálkových trasách střídají nebo mají povinné přestávky.
Nebezpečí spočívá v tom, že únava často přichází plíživě. A na delších cestách jsou splněny všechny předpoklady pro to, aby se dostavila: Řidič má narušen pravidelný denní rytmus, často prožívá intenzivní vypětí, spánkový deficit, jede po jednotvárné cestě, spolucestující spí, řídí za vedra atd.