Djerba…aneb dárek z ráje

Na svoji nejkrásnější dovolenou jsem čekala spoustu let, ale stálo to za to. Rozum říká, že už se tam asi nikdy nepodívám ještě jednou, ale v koutku srdce pořád věřím, že se to přeci jen možná někdy časem podaří.

Poprvé jsem spatřila moře na vlastní oči téměř ve svých třiceti letech. Jelikož žijeme takzvaně od výplaty k výplatě, nikdy nebyl ani čas a ani peníze na to, podívat se na dovolenou k moři. Pak pro nás ale manželovi rodiče udělali něco, za co jsem jim strašně moc vděčná – jako svatební dar nám dali pohádkovou svatební cestu na Djerbu. Nemohla jsem tomu uvěřit! Konečně jsem měla vidět moře a měla jsem poprvé letět letadlem…

Čas odletu se přibližoval a moc jsme se na naši svatební cestu těšili. Balili jsme a zabalovali a vyřizovali a sháněli, až konečně nastal tolik očekávaný odlet. Byla jsem plná obav z procesu letištních procedur a kontrol, ale nakonec to bylo vše naprosto v pohodě. Jen nám tedy odložili let o pět hodin, což mě sice trochu mrzelo, ale i tak jsem překypovala radostí a hlavně nedočkavostí.

Let jsem zvládla překvapivě dobře. Dívala jsem se z té obrovské mrazivé výšky na miniaturní shluky světýlek, kterými byly vesnice a města pod námi. Bylo to pro mě něco neuvěřitelného a do té doby nepoznaného. Bylo to tak kouzelné, ale i tak jsem se nemohla dočkat, až dorazíme na Djerbu a do hotelu. Tam jsme dorazili někdy ve dvě hodiny ráno, tak jsem si moje vytoužené seznámení s okolím a hlavně s mořem nechala na druhý den a padla jsem vyčerpáním do postele hezkého malého hotelového pokojíku.

Druhý den jsme konečně zamířili k moři. Samozřejmě jsem viděla moře na mnoha fotkách a v televizi, ale s tím, jaké moře opravdu je, se to nedá srovnat. Připadala jsem si tak malá a bezbranná proti té obrovské mase neklidné vody. Připadalo mi, že se každou vteřinu mění a je tak nezkrotné a mocné. Musím se přiznat, že jak mi začaly vlny olizovat kotníky, rozbrečela jsem se tam jak malé dítě. Plakala jsem štěstím a dojetím a byla jsem šťastná, že jsem takový okamžik mohla prožít a vidět a zůstane tak navždy vrytý v mé paměti.

Celý pobyt jsem si připadala jako v pohádce. Vcelku nám vyšlo počasí, v hotelu bylo bohaté sportovní vyžití a spousta bazénů (perfektní animační programy pro děti a nechybělo samozřejmě ani brouzdaliště), jídlo bylo dostupné skoro nonstop a manžel se ke mně choval jako k princezně a rozmazloval si mě. No a jak si mě tak rozmazloval a po těch všedních starostech, které jsem nechala doma jsem relaxovala a odpočívala a bylo mi krásně na těle i na duši… o pár týdnů později jsem se po návratu dozvěděla, že jsme na Djerbu odlétali dva, ale vrátili jsme se už tři 🙂

Po roce neúspěšného snažení o miminko se nám to v mém vysněném ráji konečně podařilo a už víme, že to bude holčička. Nemáme zatím vybrané jméno, a tak jí říkáme kromě jiného také „naše malá rájová princezna“ 🙂

Jak jsem již napsala, někdy bych se na Djerbu strašně ráda vrátila. Naše malá by se tak podívala na místo, kde byla počata, a navíc… časem bychom jí chtěli pořídit i bratříčka…

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Cestovní pisatelská soutěž. Stačí jen do 2. 6. 2012 včetně poslat svůj příběh na suodal@vasedeti.cz a tím se zařadíte do soutěže o zajímavé ceny.