Před pár dny se mi splnil jeden z mých velkých cestovatelských snů… Navštívila jsem Keňu… Byla to naprosto jiná dovolená, než jakou jsem kdy zažila – bylo to úžasné, neuvěřitelné, neopakovatelné i dojemné. Jsem plná informací, zážitků i fotek. A protože Keňa nás tady na VD tak trochu spojuje, díky Adopci na dálku*), ráda se s vámi o své dojmy z návštěvy černého kontinentu podělím…
Nutno podotknout, že v den našeho odletu (4. 3.) začaly v Keni volby a první zprávy, které jsme měli možnost číst, hovořily o počínajících nepokojích v ulicích, střelbě a o prvních mrtvých v Mombase. Tedy v místě našeho plánovaného přistání. V tu chvíli mé nadšení střídaly obavy a vážně jsem zvažovala vůbec nikam neletět. Tušíte ale správně. Nakonec jsem přeci jen kufr zabalila a hodinu po půlnoci se naše letadlo vzneslo vzhůru do oblak, vstříc 13 dnům strávených na černém kontinentu. Jinak bych vám teď asi nic vyprávěla… 🙂
Let trval 13 hodin, včetně 2 mezipřistání, v Hurghadě a na Zanzibaru. Zpočátku jsem protáčela panenky, ale ta mezipřistání se nakonec ukázala jako vcelku vítané přestávky a zpestření. V Hurghadě jsme totiž vystoupili z letadla do transportní haly a protáhli se. Kuřáci ukojili své potřeby, ale ne venku, před halou, tam je nepustili. Byli odkázáni na záchodky. Takže kabinky (bez oken!) se v mžiku proměnily v začouzené doupě a vlastně ani samotní kuřáci už téměř neměli potřebu si zapalovat, stačilo jen inhalovat. 🙂
Po přistání v Mombase jsme (s totálně plným močovým měchýřem) vyřídili víza. Za patřičný poplatek nás nafotili, sejmuli otisky všech prstů, vnutili nám místní měnu (jedině na letišti prý dávají nejvýhodnější kurz, haha) a přivítali nás konečně milí, usměvaví delegáti. A taky turecký, ale relativně čistý záchod. Uf 🙂
Na kuřáky čekají speciálně označené prostory, nápadně připomínající cosi mezi autobusovou zastávkou a skleníkem. Ani silný kuřák nevydržel víc než jednu cigaretu uvnitř, kde bylo odhadem nějakých 70°C. Venkovní vzduch měl nějakých 32°C ve stínu a kouřit mimo vyhrazené prostory je pod pokutou 500 EUR. Spásou byl v tu chvíli klimatizovaný autobus.
Je odpoledne a ve vší té zeleni se pohybují lidé, pěšky, na kole. Dospělí i děti. A také zvířata. Slepice, kozy a příšerně hubené krávy. Jsou všude. Volně se procházejí, přecházejí silnici nebo jsou ve stádech hnána některým z dětí či dospělých na pastvu.
Ostatně „hakuna matata“, „pole pole“ (pomalu, pomalu) a „jumbo“ (pozdrav) jsou nejčastějšími slovy, která jsou zde slyšet…
Pokračování příště…
*) Poznámka pro případné neznalé… VašeDěti.cz jsou zapojeny do projektu Adopce na dálku a podporují vzdělání Sandry http://www.centrumdialog.cz/adopce?dite=601987 z Keni. V případě, že chcete získat více informací a zapojit se s dalšími maminkami do adopce také, kontaktujte Petru nebo babofku, případně hledejte info v článcích a diskuzích zde na VD.