„Jestli chceš vidět slona, proč si nezajdeš do ZOO?“ Tak nějak se mě kdosi před cestou do Afriky zeptal. Už tehdy jsem ve svých představách shledávala rozdíl, a co teprve teď, když srovnání mám… Bude to obdobné, jako chtít srovnávat třeba cirkus a ZOO…Ještě teď, když prohlížím fotky (a nebo juknu na plochu PC, kde mám jednu z nich), jsem z toho pohledu unesená a posazená na zadek… Když jen pár desítek minut po rozbřesku sledujete z několika metrů mezi akáciemi pasoucí se slony, za nimiž se majestátně vypíná Kilimanjaro… Jste pouhým pozorovatelem, návštěvníkem. Ta nádhera vás úplně poráží. Stejně jako když třeba sledujete svoji spící ratolest, tak bezbrannou, uvolněnou, klidnou… S dojetím hledíte na další z výtvorů Matky přírody, jejíž jste na chvíli součástí…
Jezdí se ve speciálních autech – jakýchsi minibusech pro max. 8 lidí – s vyklápěcí střechou po parku a hledáte zvířata. Ano, doslova a do písmene je hledáte. Nikde žádné cedulky: zde vidíte výběh žiraf, zde je lev… A jakmile v dáli zahlédnete zvíře, blížíte se k němu a sledujete z takové blízkosti, jak je to jen možné. Někdy potkáte jedno zvíře, jinde malou rodinku, pak zas celá stáda. Dospělých a mláďat. Hrají si spolu, pošťuchují se, mají mezi sebou půtky, milují se, bezstarostně se pasou nebo se jen tak povalují ve stínu stromů.
Sledovat zvířata a hledat je bylo nádherné dobrodružství. I když vcelku náročné. Každé ráno vstáváme 5:30 hod keňského času (tj. o 2 hodiny víc než v ČR) a celý den trávíme v autě. Pozorováním a focením zvířat anebo zhruba 4 až 5-ti hodinovými přejezdy mezi parky. Za 3 dny projedeme 3 národní parky. Tsavo East, Amboseli a Tsavo West. Najedeme neuvěřitelných 1200 km. A to většinu z nich po cestách prašných. Asfaltky mají v Keni dvě. Jednu krásnou, vedoucí z Nairobi do Mombasy (hladký asfalt, o šíři asi 4-pruhé, no, možná spíš 3-pruhé, obousměrné silnice, kde se neustále předjíždí, jakmile to jde, většinou žádné čáry, žádné značky, žádná svodidla) a druhou, vedoucí z Mombasy při pobřeží, plnou děr a výmolů. I ta však musí být přepychem v období dešťů, které tam bude v tento čas začínat, protože prašné cesty se promění v půl metru hluboké neprůjezdné bahno.
V národních parcích zvířata žijí a pohybují se zcela volně, nemají žádnou speciální péči zvěrolékařů, funguje zde (až na občasný zásah pytláků) přirozený koloběh života. Parky nejsou až na výjimky oplocené a Tsavo East a Tsavo West je od sebe odděleno silnicí. Sem tam se stejně jako u nás stane, že zvěř vstoupí řidičům pod kola a způsobí dopravní nehodu. Jen s tím rozdílem, že tam srazíte místo srny třeba zebru… Národním parkem Tsavo rovněž 1x denně projíždí vlak z (a do) Nairobi. Oplocení jsme viděli zejména na těch okrajích parku, která přímo navazovala na obydlí lidí. Taková návštěva slona nebo geparda na zahrádce nepatří k nejvítanějším… 🙂 Navíc je nutno zamezit vstupu nezvaných (tudíž neplatících) návštěvníků parků…
Omar, náš řidič, má oči jako ostříž a přestože bedlivě sleduje dění před koly vozu, spatřuje v dálce zvířata dřív než my (kteří se nemusíme soustředit navíc na řízení), upozorňuje nás na ně a míří hned k nim. Nedokážu zpaměti ani vyjmenovat všechna zvířata, která jsme zde měli možnost zblízka pozorovat. Snad kdybych dávala při hodinách biologie větší pozor. 🙂 Ale pokusím se: lev, gepard, slon africký, žirafy – více druhů, zebra stepní, hyena skvrnitá, prase bradavičnaté, gazely, impaly, pakoně, buvoli, hroši, pštrosi, perličky, paviáni, orli, volavky a spousty dalšího ptactva.
Jediné, co je přísně zakázané, je vystupovat z aut. Co se stane při porušení zákazu, nám jednou Omar ukázal. Lev ležel nějakých 50 m od našeho auta a zjevně jsme ho nezajímali. Jakmile však Omar otevřel dveře vozu a postavil se v nich, v tu ránu byl lev na nohou a náš řidič v mžiku zase zpět na svém sedadle. Ostatně, když někdo tuhle práci dělá 42 let jako on, ví, co si může dovolit, a co ne. A Omar se tím evidentně bavil… 🙂
Jinak ale zvířata obvykle lidi v autech ignorují, pasou se v jejich blízkosti, procházejí v klidu kolem aut, přecházejí přes cestu, některé zebry a žirafy nám dokonce vběhly téměř pod kola.
Omar však dostal ještě jednu neočekávanou příležitost vystoupit, a to když jsme píchli levé přední kolo. Nejprve jsme zůstávali sedět na svém místě v autě, ale pak jsme vystrčili nohu i my, a to při přestupu do jiného z „našich“ aut, kterým jsme jeli sledovat gepardy. Omarovi a jeho kolegovi se však dílo brzo zdařilo a my se k němu mohli opět vrátit. Všechny končetiny měli oba na svém místě a byli jsme připraveni pokračovat v cestě dál.
Řidiči v jednotlivých autech spolu navzájem živě komunikují prostřednictvím vysílaček a sdělují si výskyt nejvzácnějších a nejžádanějších zvířat, hlavně lvů nebo gepardů. Pak se pomalu v těchto místech sjíždí třeba 20 aut, jinak pochopitelně jezdí auta po parku jednotlivě, málokde se potkají 2-3.
Rozloha parků je vcelku odlišná, Tsavo East se rozkládá na cca 11 700 km2 a Tsavo West na zhruba 9 000 km2. Oproti relativně malé rozloze NP Amboseli, který se rozkládá na necelých 400 km2, kde o zvířata prakticky neustále „zakopáváte“, v obou národních parcích Tsavo se více jezdí a více hledá.
Liší se však nejen svojí rozlohou, ale také na první pohled jiným rázem krajiny a typů rostlin. Pro NP Tsavo East jsou charakterističtí červení sloni (ale jak jsme měli možnost vidět, nejen oni), kteří svoji barvu kůže získávají válením se v červené železité půdě. Tento nános (spíše bahna než země) jim pomáhá chránit se lépe před sluncem a hmyzem.
V NP Amboseli je zas za dobrého počasí úchvatný pohled na zasněžené vrcholky téměř šestitisícového Kilimanjara.
A v NP Tsavo West je možnost sledovat jedno z napajedel z téměř 2-metrové vzdálenosti z bezpečí vyhlídky a být téměř na dosah slonům. Máte pocit, že jen natáhnete ruku a dotknete se jejich řas. Z bezprostřední blízkosti sledujete, jak chobotem nabírají vodu a stříkají si ji na záda, anebo slyšíte neskutečně nahlas zvuk provázející drbání mohutného sloního pozadí o obří kámen. Areálem restaurace, kam jsme zavítali na oběd, se také volně proháněli paviáni a jeden z nich dokonce skočil na vyhlídku určenou kuřákům. Cigaretu si ovšem nestihl nabídnout, jakmile ho zmerčil černoušek z ostrahy, začal po něm okamžitě pálit z praku.
První noc trávíme uprostřed parku Tsavo East, ubytováni v lodgi Ngutuni. Z terasy restaurace v lodgi máme přímý výhled na napajedlo. Zatímco večeříme, příroda, která nás obklopuje, přichází ještě blíž… Při jídle sledujeme marabu, kterak stojí ve vodě, k nim postupně přichází buvol a pak rodinka 5 slonů. Lodge není oplocena a od zvířat nijak oddělena, jen malými dřevěnými ploty teras pokojů a restaurace. Elektřinou se šetří a všechny žárovky na pokojích i společných prostorách svítí nejméně o polovinu slaběji, než jsme u nás zvyklí. Možná ještě méně.
V campu (Kibo safari camp), kde spíme druhou noc, je elektřina k dispozici pouze mezi 17.-23. hodinou. Kdo si nenabije baterky včas, má smůlu. Velké stany pro 2 osoby jsou vybavené vším potřebným – velkými (a pohodlnými!) postelemi s moskytiérami, umývadlem, sprchovým koutem i WC. Areál campu disponuje krom restaurací také bazénem a od parku je oddělen pouze elektrickým plotem. Snažíme se nepřipouštět si, že elektřina funguje jen ve zmíněné časy a nedomýšlet, jak je asi o naše bezpečí za elektrickým ohradníkem postaráno po zbývajících 18 hodin… 🙂
Pokračování příště…