Když jsme viděli před vchodem frontu, nebyli jsme moc nadšeni, ale nedalo se nic dělat. Kluci čekali frontu a my holky běhaly s dětmi okolo. Do toho ještě začalo pršet. Naštěstí tam byla kavárnička, kde se dalo schovat. Po třičtrtě hodince čekání jsme se dostali konečně dovnitř. Prohlídku jsme obešli za půl hodinky a zklamaný tím, že tam toho mohlo být více. Po prohlídce jsme jeli do Ikei. Dali jsme si tam oběd. Klukovi se líbil dětský koutek, tak jsme ho tam nechali a šli okouknout co by se nám líbilo do bytu. Koupili jsme si Ježíška. Máme z toho moc velkou radost.
Nakonec nás čekala ještě cesta – na Kladno, kde byl camion Coca-Cola a rozdávaly se dárky. Děti to moc nebavilo a byli ze všeho unavení. Do toho se ještě holka pokakala. A taky když jsme viděli další frontu na dárky, tak jsme to vzdali. Sami, už bez známých, jsme jeli ještě k manž. rodičům, kde jsme si trochu odpočinuli, najedli a vyrazili k domovu.
Zkrátka den jako vyšitý.
Pro toho, kdo chce jet do Prahy na výstavu,nebo ve vašem blízkém okolí je kamion – říkám není o co stát. Pevné nervy na čekání a nohy na stání!!!!