Spaní … věčný boj?

Nevím jak vy, milé maminky a milí tatínci, ale já mám s tím naším zlatíčkem pořád jeden a tentýž problém. Stále se mi nedaří přimět ji, aby spala celou noc bez mé pomoci.
Zkoušela jsem kde jaké rady, které jsem našla na internetu nebo se kterými přišly kamarádky či již „osvědčené“ maminky dospělých dětí…Ve třech měsících jsme si přečetli, že musíme zavést určitý režim, na který si dítě v tomto věku relativně bezproblému zvyká. Tak jsme začali. 🙂 Co vám mám povídat. Dopadlo to tak, že jsme Jolču nechali vřískat 5 minut, pak jsme tam šli a uklidnili ji. Dali jsme ji do postýlky a opět nechali vřískat. Tentokrát pro změnu 10 minut. Potom jsme tam opět šli a uklidnili ji. Nakonec ještě vřískala 5 minut a vyčerpáním usnula. Trvalo to 3 dny než začala usínat sama. Jak bláhově jsme si mysleli, že máme vyhráno. 🙂 Netrvalo to ani 14 dnů a začala to zkoušet znovu. V noci se budila častěji a vřískala a vřískala a vřískala. Nakonec sousedům došli nervy. Já se jim ani moc nedivím. Ono to opravdu bylo k nevydržení, ale my byli už tak unavení z celého dne, kdy taky nespala a vřískala, že jsme to už moc nevnímali.
Abych to shrnula … Teď je Jolance skoro rok a chodí spát mezi 21.00 a 22.00. Usíná v náručí a v noci se budí „jenom“ jednou nebo dvakrát.
Přijde mi už velká na usínání na rukách, tak chci ode dneška zkoušet novou metodu. 🙂 Dlouho jsem nad tím přemýšlela a snad je to i správně. Večer se nají, pak půjde do vany a vyčistíme zoubky. Oblékneme pyžamko a bude si hrát. Jakmile si začne „šudlat“ očička a bude jevit známky opravdové únavy, tak půjde do postýlky. Sama si tam vleze. Já ji pak položím, dám pusu, zakryji a půjdu do obýváku.
Tak mi držte pěsti ať nám to vyjde. 🙂
A propo … jak jste učili spinkat vaše miláčky vy?