Pro všechny, kteří jste si se mnou prošly mým těhotenstvím a drželi nám palečky, když se malý rozhodl narodit o 7 týdnů dříve, mám takové malé shrnutí našeho uplynulého roku. Přes všechny vyšetření, které jsme musely absolvovat, cvičit Vojtovu metodu atd. je Daniel úžasné dítko 🙂
Největší strach jsem měla z toho, že s ním nezvládnu cvičit Vojtovou metodou. Můj muž to bral s velkým nadhledem – „A proč se toho bojíš, no tak bude brečet“. Jenomže ze všech stran jsem slyšela, že nebudu mít čas na nic jiného, než cvičit, cvičit a zase cvičit. Nebo jak bude malý pořád plakat.
Stále ale musíme docházet na neurologii. Tam už je to horší. Paní doktorka je „divná“, a i když je spokojená s vývojem, stále má nějaké připomínky. A taky si oblíbila slova – pohodlný kojenec. To máme totiž v každé zprávě.
Už má 6 zoubků, chodí kolem nábytku a umí si vylézt na postel. Dolů to už je horší, ale někdy si vzpomene, že nejprve jdou nožičky. Takže už má pár modřin na hlavě. Ta zeď totiž nikdy neuhne.
Je strašně rychlý a vše musím dávat z jeho dosahu. Nejoblíbenější jsou šňůry, kabely, zásuvky nebo odpadkový koš. A nově vytahování hrnců a oblečení ze skříně. Všechno, co jde, musím zajistit dětskou pojistkou, všude zavřít dveře a pořád dávat pozor na to, kde je a co dělá. Takže mám doma veselo 🙂
Na narozeniny jsme mu pořídili parádní kočárek. Je sice černý, ale je lehký, skladný a s lebkami. Je senzační. Nikdy bych neřekla, že si pořídím takový kočárek. Ale byl slevněný ze 14.999,- na 3.999,- a kdybych měla ipod, tak by mohl v kočárku poslouchat pohádky 🙂 K tomu byl dobře vybaven. No, prostě parádní koupě.
Danďa spí ještě dvakrát denně, ale protože jsem konečně pojízdná, tak všechno stíháme dobře. V autě už má sedačku ve směru jízdy a moc se mu líbí, že vidí z okna, nebo dopředu.
Tak takový byl náš první rok. Mít tři děti někdy bývá dřina, hlavně když jsou nemocné najednou. Tak jak to bylo u nás na Vánoce. V prosinci dostala Markétka neštovice, pak je ve stejný den (dva dny před Štědrým dnem) dostali Nathaniel a Daniel najednou. To bylo teda něco. Mazat oba dva 3 x denně, to zabralo spoustu času.
Nebo je problém s tak malým dítkem inhalovat. Kvůli častému kašlání, které se podobá astmatickému, musíme 3x denně inhalovat dva různé inhalační spreje. Doktorovi se to říká dobře, ale už neporadí, jak to udělat. Je to docela boj. Udržet malému na puse masku, stříknout sprej a ještě vydržet tři minuty každý. Hahaha. Já jsem ráda, když napočítám v tom opravdu nejlepším případě do patnácti. Doufám, že se to přes léto zlepší. Snad nebude malý astmatik. Ale to teď nezjistíme, to se teprve časem ukáže.
Jestli jste vydrželi číst až do konce, tak vám děkuji. Myslela jsem, že napíšu krátce, jak Danielek roste, ale nějak jsem se rozepsala 🙂
PS: Daňulka všem posílá velkou, mokrou, mlaskavou pusu 🙂