Svatbě samozřejmě předcházelo pár příjemných věcí (zasnoubení včetně prstýnků, žádání o ruku a informování známých a příbuzných) a pár věcí, které člověku radosti zrovna nepřidají (hlavně zařizování a sepisování seznamů hostů, darů, atd.). Osvědčenou technikou při přípravě akce pro asi 50 lidí je rozdělení úkolů a zodpovědnosti. Svatba se konala v místě bydliště manželčiných rodičů asi 100 km od našeho hnízdečka lásky, takže většina zařizování připadla na budoucího tchána a tchýni. Tento krok považuji za jeden z nejdůležitějších proto, aby nám svatba zůstala v paměti opravdu jako náš velký, slavnostní a krásný den. Nedovedu si dost dobře představit zařizovat všechno kolem svatby ve dvou lidech a pak si svatbu ještě pěkně užít. Navíc co potěší tchýni víc, než když může své prvorozené dceři zařizovat na malém městě mezi samými známými svatbu? Jedině vnoučata. Jediný problém nastává ve chvíli, kdy něco chcete mít opravdu po svém a trváte na tom. Většinu věcí, které si totiž navymýšlíte, už má organizátorka svatby domluvených. Nemůžete po ní přece chtít, aby domluvila přípitek šampaňským pro 5 lidí, když její kamarádka počítá s přípitkem vínem pro 3. Když na něčem ale opravdu trváte, zařídíte si to prostě sami a organizačnímu výboru to jen oznámíte, pokud ovšem máte moc konkrétní věc ovlivnit. Klidně se vám totiž může stát, že se domluvíte na červeno-bílé výzdobě slavnostního stolu a protože v květinářství mají málo červených karafiátů, skončíte za zelenožlutým stolem. Nevadí, že jediným požadavkem na výzdobu byla ta „pravá“ barevná kombinace. Zdobitelka místní restaurace prostě zdobí karafiátama a dostatečný počet jich měli jen ve žluté barvě. Každopádně ať se stane během přípravy či během samotného svátečního dne cokoliv, mávněte nad tím rukou. Vaším jediným úkolem dne je užívat si a věnovat se svatebčanům. Se šéfem hospody ať se hádá někdo za vás.
Svatební den samotný je událost, na kterou většina mladých lidí nemá kde trénovat. Připravit se můžete psychicky jak chcete, ale pokud se nestihnete ráno najíst, stejně se budete u obřadu klátit. Určitě uvolňujícím pocitem je vědomí, že si berete někoho, koho opravdu milujete a s kým chcete prožít zbytek života. Proto doporučuji nebrat si lidi, které nemáte rádi, nebo dokonce nenávidíte. Přece si nebudete kazit svatbu! Svatbu si nekažte ani starostmi o zbytečnosti. Užívejte si, bavte se, klidně si vymýšlejte, co byste chtěli jíst, pít nebo dělat. Vy jste ti hlavní, kvůli kterým se sešla nejen celá vaše rodina, ale i rodina vašeho miláčka a vaši známí.
Obřad je sice na svatbě nejdůležitější částí, ale z celého dne zabere jen poměrně malou část a i vzpomínky přímých účastníku se budou spojeny daleko častěji se zábavou, kterou byste měli před svatbou zajistit. My měli to štěstí, že rodina mé milované měla bohaté zkušenosti se slavením a se zábavou z několika svateb či velkých oslav narozenin, takže jsme nemuseli vymýšlet, čím se budou svatebčané bavit. Jako na všech oslavách se tancovalo a zpívalo a nejvíc veselí vzbudil tradiční váleček. Pro nezasvěcené se jedná o hru při které stojí svatebčané v kruhu, jeden z nich si mezi stehna vloží klasický váleček na nudle, se kterým musí přeskákat na druhou stranu kruhu, aniž by ho upustil a poté váleček předá osobě opačného pohlaví. Zakázané je dotýkat se válečku rukou. Nejvíc si tuto hru užijí samozřejmě starší ročníky a při pohledu na předávky „zezadu“ a podobné lahůdky se jistě pobaví každý, v kom zbyl aspoň kousek puberťáka, což v našich rodinách byli opravdu všichni.
Svatba se nám opravdu povedla. Nezkazili jsme si ji ani přehnanou konzumací jídla či alkoholu ani rozčilováním se nad drobnými odchylkami svatebního dne od našich představ. Věřím, že nejen my (novomanželé) máme pěkné vzpomínky a že se rozhodně nebudeme muset stydět, až naší malé Elišce, která se narodila do roka po svatbě, budeme na videu pouštět, jak jsme byli mladí, krásní a zamilovaní a že nám krása a láska vydrží navěky.
Snad tento tatínkův pohled na svatbu nerozcupujete. Rád bych se s vámi příště podělil o tatínkův pohled na 9 měsíců před narozením naší Elišky. 🙂