Rekreační objekty nehrají v tomto příběhu podstatnou roli, moje velká kamarádka z dětských let s nimi ale měla společné své jméno – byla Chalupová – a právě jí jsem kdysi chtěla zaslat pozdrav z rodinné dovolené. Možná i díky tomu, že to byla naše jediná dovolená vízová – do Jugoslávie – vzpomínalo se na ni v mnoha směrech ještě dlouho po návratu domů.
Na jadranském pobřeží jsem tehdy školu vytěsnila tak dokonale, že jsem – ani bych to snad neměla věkově specifikovat – zapomněla, jak se píše velké „Ch“ – a adresovala jsem svůj pozdrav na Halupovou.
Halupovi – už se jim od té doby několik let u nás doma skoro ani jinak neřeklo – byli s námi opravdu velmi „spřátelená“ rodina. Naši starší bratři byli nejlepší kamarádi a rodiče profesní kolegové. Na přetřes tak u nás doma přicházel někdo z nich skoro denně.
No abych to nezamluvila – tato osudná analfabetická chyba se mi stala po absolvování páté třídy normální základní školy….
Nyní už se kamarádka jmenuje jinak a její vyvdané příjmení na „H“ už opravdu začíná – teď jen abych to někdy nespletla zase opačně:-).
Vlastně ani netuším, jestli tuhle naši rodinnou „veselou historku“ zná, neboť rodiče tehdy poslání pohledu v takovém znění zabránili a já jsem se studem málem propadla, natož abych o sobě takové zvěsti dobrovolně šířila.
Mnohokrát jsem svou příhodu musela v dětsví útrpně vyslechnout a doufám, že nebude někdy v budoucnu opět připomenuta třeba nad slabikářem našemu dítěti:-)
A co vy? Máte také své perly, které se s vámi táhnou životem?