Vážně se mi líbí, že mi „chlapi“ automaticky přidrží dveře, líbí se mi, když „mužskej“ po automatickém vyslovení úlevně sprostého slova při pohledu na mě řekne „Promiň“ (To slůvko omluvy vážně nevyžaduji:), spíš se mi líbí ta samozřejmost s jakou to třeba právě můj Petr při pohledu na mě říká, úplně mu vidím v očích „To se před ženskou prostě neříká“:) Líbí se mi voňavky, hadříky, nikdy bych se nechtěla nechat „ošidit“:) Petrem o mateřskou dovolenou, mám ráda ten „náš ženskej svět“. Zkrátka se mi líbí, že jsem ženská, nic proti mužským:), ráda (pořád:) nosím sukně, ráda se líbím, ráda si povídám o důležitých nepodstatných věcech s kámoškama. Vůbec mi nevadí, že jsem malá (asi 155 cm. Asi!:) a slabá, aspoň jsou všichni (chlapi!:) kolem mě velcí a silní:) Líbí se mi, když „ženská“ umí překvapovat, no, a naopak:), „mužskej“ by měl být ta skála, se kterou nic nehne, co zůstává:) Líbí se mi, když je na ženské poznat, že je ženská… A tím nemyslím jen to, jak vypadá, a to samé platí o mužských… Neptejte se mě proč:), prostě líbí!:) Ale souhlasím i s Werichem, že mužský musí mít něco ze ženské a ženská zase z mužského, jinak by mužský byl jen lopata a ženská zase slepice:)
Moje dobrá kamarádka má dvě malé děti. Na mateřské je s nimi její muž. Kamarádka má malou firmu, která je jediným zdrojem příjmu pro její čtyřčlennou rodinu (její muž měl příjem těsně nad minimální mzdou). S firmou má opravdu hodně práce, která ji ale moc baví. Své děti samozřejmě miluje. Předchozí větu „…samozřejmě miluje“ jsem do příspěvku „vpašovala“ záměrně… Sama jsem kousek výš napsala, že já bych se o mateřskou nechtěla „nechat ošidit“:), ale chápu a přeju mé kamarádce obojí, děti i práci. Že obojí nejde? Ale jde!:) U nich doma zase neberou vážně jiné věci:) Viz můj příspěvek na téma uklízení:) V pořadu „Výměna manželek“ by kamarádka asi u většiny národa pohořela:) Sama za sebe říkám – je super! Já ji navíc používám jako osvědčený zdroj energie:)
Můj táta strašně rád a dobře:) vaří a peče. Víte třeba, že Edvard VIII., král anglický, měl vášnivě rád ruční práce?:) Jedna moje kamarádka je domácí „kutilka“:)…
Důležité (pro mě:) je, že jsem prostě ráda na světě…a dodávám:)…taková jaká jsem. Netvrdím, že bezchybná, což ovšem beru jako plus:) Nemůžu si pomoci a musím použít větu mé oblíbenkyně, paní Beranové (něco přes sedmdesát, dáma:): “No, a jestli se to třeba někomu nelíbí…po tom je každýmu prd…“:):)
Mimochodem, také milujete Noc na Karlštějně?:) Já jo!:)