Mé soukromé variace na téma – heřmánek

Ájík
15 roky ago
• Categories: Trocha nostalgie

„Heřmánek – středně vzrostlá jednoletá léčivá bylina, jejíž květy mají široké využití v lékařství i kosmetice…“ tolik stručně z herbáře. Květinek se žlutým terčíkem a bílými okvětními plátky najdeme ve volné přírodě několik – sedmikrásky, kopretiny, plevely… ale jen jedna voní tak krásně a něžně… heřmánek…Při vyslovení jeho jména se mi vybaví mnohem víc než jen voňavá bylinka, z níž vařím čaj, dělám nálevy a mast.

Jako jedna z prvních vzpomínek mi na povrch vypluje chalupa. Stará chalupa s maštalí přestavěnou na dílnu a splachovací WC, se starou stodolou, v níž visely na stěně pily srovnané podle velikosti… a do které jsem se jako prcek dost bála chodit… ale tak hezky bála, znáte to, hrozně mě to tam lákalo právě proto, abych se na ty širokoústé příšery s posvátnou bázní dívala…. Měl je tam pověšené strýc, truhlář-amatér, moc šikovný a zlatý človíček. Chalupu si koupili s tetou, nádherně ji opravili a my tam trávili každé prázdniny až do mých 8 let, kdy ji prodali.
K chalupě patřila obrovská zahrada s protékajícím potůčkem, rybízovým sadem, malinovou „plantáží“, pískovištěm a strýcovou dílnou, babiččinou zeleninovou zahrádkou, kde rostl ten nejlepší hrášek na světě. Byla opravdu veliká a oni už na ni nestačili… ale to hlavní: chalupa byla v Nových HEŘMINOVECH (odjakživa z toho názvu cítím vůni heřmánku) a stála skoro na konci vesnice. Za ní už byla jen polní cesta a velká HEŘMÁNKOVÁ louka. Dodnes, když ucítím vůni heřmánku, kombinaci vůně čaje a čerstvého másla nebo starého dřeva, vzpomenu si právě na tuhle chalupu a byť jsem tam nebyla osmadvacet let, ještě se mi o ní občas zdává…

HEŘMAN z Altshausenu – postava německé historie, kterou dnes zná asi málokdo. Středověký šlechtic, jehož jako dítě uvrhne obrna na invalidní vozík, se stává jednou z nejdůležitějších postav kláštera v Reichenau, kam vstupuje jako mnich. Je autorem známé modlitby „Zdrávas Královno“ (Salve Regina), je autorem notového přepisu gregoriánského chorálu a ve své době byl velkým učencem – nebyla mu cizí hudba, matematika, astronomie… malý ubohý muž s velkou myslí a srdcem, a něžným jménem HEŘMAN.
Ovšem toto jméno jsem se svému synovi dát neodvážila, byť se mi velmi líbí… ta představa, že mu říkám „Heřmánku“.

Další variace? Heřmánkové – neboli kamilkové mýdlo, kterým mě maminka myla, miminka vonící po heřmánkové koupeli, heřmánková víla z pohádky a chudák Krtek hledající léčivou kytku pro kamarádku myšku v celém světě, aby ji nakonec našel doma za krtincem… není to trochu problém nás všech? 😉

… a hlavně veliká něha ukrytá v tomto voňavém kvítečku… heřmánek 🙂