Největší a nejkrásnější plus do naší rodiny je Honzíček, je to sluníčko, i když s ním máme tolik starostí a bolístek, vstup do živote neměl a stále nemá jednoduchý, ale doufám, že ten další bude ten zlomový a bude líp… Jinak to největší – stihli jsme prodat byt, přestěhovat se, většinu bytu zrekonstruovat, kluci se dobře aklimatizovali do nového prostředí, školu zvládají, moje škola se blíží ke zdárnému konci doufám… Co bilancovat. Mám klidný a spokojený život, sem tam problémy, ale žádné drastické, jen normálního rázu jako mají všichni ostatní.
Konec roku byl tak nějak zrychlenej, že jsem si to nějak neužila a to jsem se tak těšila, že budeme v novém a s Honzíkem. Jen aby ty vánoce nebyly tak fádní – prvně živej stromek a padal, to že hned druhý den jehličí to by mi nevadilo, kdyby se nekácel celej. Kapr leknul…
No tak co si do toho dalšího přát, já teda umělej stromek a kuřecí řízky a jinak všem ostatním moře zdravíčka, protože pokud není, tak jsou mráčky, které se špatně odfoukávají, a hlavně si neuvědomujeme jak je pro nás důležité a že není samozřejmostí, každému spokojený život a to co k němu každý potřebuje, protože každý to máme nastavené jinak, tak to tu nebudu rozepisovat 😀
Ps. Ještě jedno přání mám – aby to naše sluníčko spalo víc, teď jsem od něj přišla, už po páté se vzbudil… Ale to jsou takové ty malé starosti, které se časem upraví a na nich se nebortí svět. A stačí, když se ten lupínek přitulí a já houpám a houpám …
Tak jsem ráda, že jsem to napsala. Myšlenky mi v hlavě stále letí a já jsem si uvědomila, jak mám hezkej život, hodného manžela, bezvadný tři rošťáky a že bych na to také neměla koukat jako na samozřejmost. Tak už jen zda toto psaní nebylo zbytečné …