Co se to děje?????

Bylo to hrozně fajn. Najednou se na plácku mezi paneláky sešlo asi 20 dětí. Byly různého věku a nikdo nikoho neurážel a vzájemně jsme se brali sobě rovnými. Byli mezi námi prvňáci, skoro puberťáci, středoškoláci ale dokonce i předškoláci. Zvláštní…Někdo přinesl míč a tak jsme se rozdělili do skupinek a hráli jsme vybíjenou. Starší bránil mladšího před vybitím a vzájemně jsme si pomáhali. Když nás to přestalo bavit, tak jsme se rozhodli, že budeme hrát na schovku. To bylo super, vznikaly u toho ty první lásky. To když jsme se schovávali do kočárkáren u někoho ve vchodě, nebo ve sklepech, kde jsme záměrně nerozsvítili. Kolikrát to dopadlo i tak, že jsme zmeškali i pár kol celé hry :-). Ale co, přece ty neuvěřitelně mokré a uslintané líbačky byly tak skvělé, ne?

Nevím, jestli to snad bylo tím, že jsme bydleli na menším městě, ale zase na druhou stranu, když do toho města dneska přijedu, nikdy nevidím takové skupiny dětí, jako to bylo kdysi za nás. Přitom je mi dnes teprve necelých 25, to není přeci tak dlouho. Jak je možné, že ta doba tak neuvěřitelně rychle pokročila a to krásné – nebo aspoň já myslím, že to na tom bylo krásné – je pryč? Že by už tohle nikde nefungovalo? Že by prostě dnešní „děti“, kterým je třeba 12 let, chtěli z vlastní vůle dospívat tak strašně brzy? Jak je možné, že dnes už vlastně neexistují ty klasické hry na schovku, nebo skákání přes gumu, nebo prostě cokoliv, co kdysi děcka dělaly z vlastní vůle? Dnes se možná tak z vlastní vůle malují, chodí jen po obchodech, nebo prostě jen nečinně posedávají na lavičkách, nebo hůř přímo v hospodě. Proč mají potřebu kouřit, pít a začít sexuálně žít tak strašně brzy? Nevím, pro mě jako pro rodiče je děsná představa, že by se mé dítě mělo tak rychle oprostit od toho pravého nefalšovaného dětství. Chtěla bych si to i já jako rodič užít co možná nejdéle.

Co na ně má vlastně největší vliv? Dříve ani neexistovalo, že by nějaký student napadl učitele, nebo že by se brutálně mlátily skupiny dětí. A to dnes ještě klidně před školou, nehledě na to „mínus“ dnešní techniky, kdy si tyhle brutální zážitky natáčejí na mobil a hrdě se tím chlubí na internetu. Proboha, co je to za svět? Když tohle vidím, nebo slyším, mám chuť své dítě naprosto izolovat. Já vím, samozřejmě že je to hloupost, ale ten strach je tak velký….. Budu schopná své dítě ochránit? Proč to není tak úplně v mých rukou? Protože dnes je možné přijít do školy s jakoukoliv zbraní a postřílet studenty a učitele. Brzy se dočkáme toho, že tady budou fungovat ty vstupní detektory a děti budou kontrolovány, zda mají u sebe jakýkoliv ostrý nebo prostě nebezpečný předmět. Tak, jak je to v západních zemích. Ale to je tak strašně šílená představa. Vždyť už dávno není jen u úvah, ale už se skutečně i musí instalovat kamerové systémy do škol. Proboha, kde to jsme? Co se to s tou celou společností stalo?

Nám už ale bohužel nezbývá nic jiného, než se bát. Doba se zpět nevrátí, půjde už jen dopředu. Bohužel hlavně v tom negativismu. Moc bych chtěla být optimista, ale já jsem prostě realista. Jediné co je v mých silách, je vštěpovat svému dítěti hodnoty a přesvědčení a modlit se, aby se to vše setkalo s přijetím a ne s odporem.