Špatně načasovaný dárek
Jsou vánoce. Davídkovi je malinko přes 2 roky a Ježíšek mu přinesl kolo. Nevím, jak u vás, ale u nás se každý dárek musí hned použít. Ostatní dárky šli stranou, protože kolo vyhrálo na plné čáře. No jo, ale kde jezdit, když u nás v podkrkonoší jsou hromady sněhu?! No přece doma! Nejdříve musel Davídek zvládnout jízdu po celém bytě a bravurně se vyhýbat pomocnými kolečky nejen všemu co stálo v cestě, ale dokonce i vedle ní. Když se trochu otrkal a překážky zvládal nastal problém jak mu vysvětlit, že kolo se musí zastavit brzdou a ne plnou rychlostí o zeď (v horším případě o nábytek). S manželem jsme se modlili aby už konečně přišlo jaro a kolo spatřilo silnici zdravé a živé (o synovi nemluvě). Když už opravdu sníh slezl a syn i s kolem vyrazili do ulic byl k neudržení. „Tam pojedu na kole, tam taky chci na kole. Po tříměsíčním pustošení našeho domova mu zkuste vysvětlit, že se do obchodu na kole vjíždět nesmí. S nezbytnými chrániči všeho co se chránit dá jsme jednoho dne odmontovali pomocná kolečka a za slabou hodinku už to šlo samo. „Stůj!“ – pozdě ! „Brzdi!“ – tak to byl náš slovník příštích týdnů. A protože to bylo kolo nejmenších rozměrů na trhu, Davídek z něho rychle vyrostl a babička začala vyhrožovat, že Jéžíšek k příštím vánocům přinese kolo větší a bytelnější. A přinesl !! Ale protože bylo už opravdu tak velké, že se na něm špatně vybírala zatáčka z jídelny do kuchyně i Davídek naštěstí pochopil, že se k němu vrátí až na jaře. A jaro nastalo, a Davídek už ani neví, co to je chodit pěšky, protože by s kolem chodil nejradši i spát.
A jak je to u vás se špatně načasovanými dárky?