Můj muž nenechal žádnou sukni v klidu. Musel si dokazovat, jak je neodolatelný, vtipný a úspěšný lovec žen, přestože má hodně kil navíc a vlasů pomálu. A nutno přiznat, že mu to ženský „baštily“. Co na tom, že měl doma ženu, děti. To přeci není na závadu.
Já jsem jeho lovecké začátky nevnímala. Už ani nevím, jestli jsem jeho zálety opravdu neviděla a nebo vidět nechtěla. Později, když už jeho podvádění bylo do očí bijící, tak jsem párkrát žárlivou scénu udělala. Obvykle to bylo při jeho příchodu ráno, kdy dorazil značně ovíněn a „ovoněn“. Jak to dopadlo? Jednou jsem lidově řečeno, dostala jsem přes držku tak, že jsem skončila na neschopence a pro příště jsem si dala pozor na to, co říkám a kdy to říkám.
Léta plynula, mě žárlivost opustila a byla jsem naopak ráda, že můj muž chodí často pryč a já mám doma klid a pohodu. Takže pro okolí jsem byla za hloupou domácí slepici, ale mě to bylo jedno, já byla vděčná za klid doma. A věděla jsem, že moje chvilka přijde a já to drahoušovi spočítám i s úrokama. A taky že jo.
Jedno léto jsem byla s dětmi v ozdravovně a on se zatím seznámil s nějakou dívčinou a už svojí zamilovanost do jiné ani neskrýval. Telefonovali si spolu i přede mnou, ona mu volala domů a nechávala mu u mě vzkazy a drahouš si s ní plánoval společný život v našem bytě. Jenže drahouš také zapomněl, že ženské jsou pěkné potvory a nezapomínají. A jeho další chybou bylo to, že nechal v paměti telefonu čísla, která volal naposledy. Úplně jsem se vžila do role intrikářky a v hlavě sumírovala, co dotyčné na druhém konci řeknu. Trošku mne však zaskočilo to, že telefon na druhém konci vzal muž. On se představil, já také a nastalo přímo hmatatelné dusno. Byl to tatínek oné slečny a došlo mu, že ten mladý úspěšný muž, který chodí k nim do rodiny, chodí s jeho dcerou, plánuje s ní společný život a dítka, je vlastně ženatý hajzlík, který si s ní jen zahrává. Řekl pár peprných slov na drahoušovu adresu, poděkoval mi a rozloučili jsme se. Pomstychtivost je další druhou hnusnou vlastností temné stránky mé osoby, a tak jsem honem vytočila druhé číslo z telefonu. Tentokrát se ozvala sama slečna. Představila jsem se a s ledovým klidem jí oznámila, že o jejich vztahu vím, respektuji to, že se mnou můj muž již žít nechce a tudíž souhlasím s rozvodem. Na druhé straně bylo stále ticho a tak jsem pokračovala. Můj souhlas s rozvodem je však podmíněn tím, že si k mému muži přibere i naše tři děti, protože oni teď budou rodina a děti potřebují rodinu úplnou. A ne jen matku. Dodala jsem, že pokud si najdu nějakého vhodného partnera pro život a dobrou práci, abych uživila sebe i děti, tak si je pak vezmu samozřejmě zase k sobě. Jen jí nemůžu říci kdy to bude. V tu chvíli ticho ustalo a ona začala ječet, že to není možný, proč ona by se měla starat o cizí parchanty a ať si tedy toho svýho debila nechám a pověsila telefon. Srdce mi tlouklo o stošest a já pracovala k infarktu. V tu chvíli dorazil domů i muž, kterému okamžitě zvonil telefon a on se okamžitě sebral a jel zase pryč. Když se vrátil asi po dvou hodinách domů, řval na mě, že jsem mu zkazila jeho životní lásku, že jsem svině a mrcha a že dostanu co si zasloužím. Ano, dostala jsem nářez, jaký jsem ještě nezažila, ale řeknu vám, v tu chvíli mně to bylo úplně fuk. Ten člověk pro mne skončil a zanedlouho jsme se rozvedli.
Já mám svého stálého partnera už delší dobu, ale drahouš se v tom nějak plácá. Střídá své přítelkyně jednu za druhou, a když má splín, píše mi smsky, jak mě vždy miloval a milovat nepřestal.