Bydlím v Praze, ale tahle část je spíš jako vesnice, takže tady máme jednu večerku, dvě hospody, trafiku a takový ten klasický obchod se vším možným. Autobus jezdí mimo ranní a odpolední špičku jednou za půl hodiny, i když do centra je to jen čtvrt hodinky (tím autobusem, autem míň)…Jednou jsem se na procházce s kočárkem zakoukala do výlohy toho smíšeného zboží – měli tam vystavené plenkové osušky, které vypadaly celkem kvalitně, tak jsem se na ně chtěla podívat. Jdu ke dveřím a koukám, že tam je nápis „Zákaz vstupu s kočárky“. Říkala jsem si, že to určitě nebude problém, když uvnitř nebyla ani noha, a že se teda zkusím zeptat. Paní prodavačka mi ale k mému překvapení řekla, že s kočárkem se tam nevytočím. „Trhni si, ty jedna protivo“, proletělo mi hlavou a šla jsem dál. Podle mého názoru totiž obchodník, který mi nedovolí vzít dítě v kočárku dovnitř, nestojí za to, abych tam nakupovala. V Praze je naštěstí spousta obchodů, kam s kočárkem můžu.
Minulé úterý mi sestra navrhla, abychom jely navštívit její „skorošvagrovou“, která má 15timěsíčního chlapečka a ráda by viděla mě i Tomáška. A já jsem konečně neměla nic jiného, tak jsem se domluvily, že mě odpoledne vyzvedne.
No jo, jenže já jsem neměla žádný dáreček pro malého, ve městě (tak my Pražáci říkáme centru :-)) jsem si nevzpomněla, tak jsem se rozhodla cestou zastavit v tomhle obchodě s předsevzetím, že se tentokrát nenechám jen tak odbýt.
Otevřela jsem dveře a paní prodavačka nikde. Tak jsem vjela dovnitř, kočárek nechala hned za dveřmi. Vybrala jsem dárek – paní neměla zrovna úsměv na tváři, ale ochotně mi ukázala, co jsem chtěla vidět. Pak jsem si ještě vybrala body pro Tomáška a chtěla jsem se podívat na ty osušky, co jsem tam kdysi viděla.
Prodavačka je začala hledat, tak jsem řekla něco ve smyslu, že tam má plno věcí. Ona na to opáčila, že má plno věcí, ale málo místo. Proto prý je taky na dveřích ten nápis s kočárky. Já jsem na to řekla, že své dítě venku nenechám a budit ho kvůli nákupu nebudu, že ona by dneska dítě venku taky nenechala. A že to snad není takový problém, když nemá lidi a venku je sucho. Ale očividně to problém byl… Začala vytahovat, že když prodává boty, tak tam nemají kočárky nabalené blátem, co dělat. Já na to, že kolečka jsou stejně „čistá“ jako boty, že kočárek parkuju v bytě. Ona že to tam musí mít celý rok, jinak by tam maminy vjížděly i v zimě. A že když to dovolí jedné, budou chtít všechny. Já zase, že kočárky dneska už můžou skoro všude, obzvlášť do obchodů s dětským zbožím, a že mokré stopy po kočárku se dají vytřít. Ona na to, že nemůže pořád vytírat, když tam má plno lidí (to jsem ještě nikdy neviděla)…
No zkrátka jsme si podebatovaly, no ona byla stále přesvědčená, že je normální, když po lidech chce, aby své poklady nechávali venku, kde na ně neuvidí. Nebýt toho, že jsem ten dárek fakt neměla kde koupit, tak jsem jí to tam nechala a odešla. Zařekla jsem se do toho obchodu znovu nevstoupit, ale můžu vám říct, že mě to pěkně vytočilo…
A co vy, maminky, jaké máte zkušenosti s nakupováním s kočárky???