Tak kde začít, aby to mělo hlavu a patu.. aby to nevypadalo jako samé výmluvy a omluvy a aby vám to alespoň trochu pomohlo udělat si obrázek 🙂
Začnu asi poděkováním… díky za pomoc s Tracey a díky všem, kteří jste i přes jisté pochybnosti posílali peníze na konto adopce pro všechny děti. Věřte mi, že ty pochybnosti mám stále trochu i já… myslím, že jediným řešením by bylo zvednout se a odletět do Afriky, vidět na vlastní oči naše děti, vidět jak žijí a z jejich úst slyšet jak jim naše peníze pomáhají. Slyšet a zároveň se dívat do jejich očí, jestli to všechno není jen naučená fabule… no co už zbývá jiného než věřit, kdo z nás si může dovolit tam odletět? Já teda ne a tak se jen ze všech sil snažím věřit a asi si prostě jen říkám, že i kdyby část peněz skončila bůhvíkde, tak aspoň něco musí jít na dobré věci. Do školy evidentně děti chodí, dárky od nás i od centra dostávají, včetně jídla, hygienických potřeb atd. A mají i základní lékařské zázemí. A i když by samozřejmě bylo daleko lepší změnit svět, aby to fungovalo i bez nás, respektive bez našich peněz… je to to nejmenší co můžem udělat pro pocit, že aspoň něco děláme… to jsou myšlenkové pochody, co?! No řečeno je to krkolomně, ale myslím si, že to vnímáte asi podobně… co?!
No a po poděkování tedy i ta omluva. Chápu, že to pro některé mohlo vyznít tak, že jsem se ozvala, jen když bylo potřeba Tracey zaplatit… no za poslední rok se toho stalo strašně moc a čas mi běžel pod rukama tak, že jsem opravdu vůbec nestíhala… určitě to sami znáte. Přišel dopis a já si ho sama neumím přeložit, takže jsem musela nahánět bráchu, ten mi ho přeložil jen tak volně. A já si říkala, že to musím nějak sesumírovat, naskenovat a že to musím udělat co nejdřív.. no a leželo to na stole týden, 14dní… pak má přijít návštěva, tak to dáte do šuplíku s předsevzetím, že o víkendu to uděláte… a pak najednou příjde mail z centra, že je potřeba zaplatit… a tak pořád dokola…
Naposledy jsem vám psala, že otevíráme e-shop… mezitím jsem dostala dvě skvělé nabídky. Narežírovala jsem pohádku v Brně a v dalším představení si i zahrála. Taky jsme udělali spoustu akcí pro děti, včetně bujaré oslavy tří let naší dcerky. To vše bylo naprosto úžasné, ale po stránce finanční už to bylo slabší. Proto jsem stále přemýšlela co dál… a před prázdninami se zakousla do dalšího projektu.
Krom všeho řečeného jsem se totiž v poslední době věnovala programům pro úplně nejmenší děti (od 4 do 24 měsíců). Zúročia jsem tam všechny své dosavadní zkušenosti a dala do toho kus života (nejen života pedagožky dramatické výchovy, herečky pro dětského diváka, ale hlavně života mámy). Odzkoušela jsem je v praxi (vedla jsem je dva roky) a protože fungují a mají úspěch, ráda bych s nimi udělala díru do světa… nebo alespoň do ČR. Chystám založit frančízu pro lektorky, které by mohly za minimální peníze začít samy podnikat. Dokonce jsem s tímto projektem šla i do televize – do pořadu „Den D“ . Do odvysílání nemohu o tom, jak to probíhalo a jak to dopadlo mluvit, nicméně… ať už to dopadlo jakkoliv, nejsem na to celé už sama a vše vypadá velmi slibně. Ze začátku to pro nás budou zase spíše jen náklady, co si budem povídat, proto ta vyslovená nejistota s placením Tracey, ale věřím, že to zvládnem. Rozjet projekt, fungovat i vyšetřit peníze na Tracey. Rozhodně ji nechci odříznout a chápu, že pro vás je v tuto chvíli důležitější zaplatit „vaše“ dvě děti. Tracey je moje zodpovědnost, platila jsem jí školu od první třídy a věřím, že ji dovedu až k nejvyššímu možnému vzdělání. A vy jste mi v době nejhorší pomohli až až…
Dopisy, fotky a vše o Tracey jsem už přeposlala, tak kdo se už koukal, viděl, že je z ní mladá, zdravá a podle dopisů i šťastná slečna. Díky, že jsem o kontakt s ní nepřišla.
O projektu samotném napíšu v samotném článku, jestli Petra dovolí. Vznesu tam i pár dotazů a budu moc ráda pokud najdete čas odpovědět… protože mě váš názor zajímá. Musím to však nějak řádně a srozumitelně zformulovat 🙂
Lenka