Každý z nás se musí několikrát za den rozhodnout. Děláme malá i velká rozhodnutí a jde nám to jednou lehce a podruhé jen velmi těžko. Jak jste na tom s rozhodováním vy?
Člověk si to ani neuvědomuje, ale vlastně se rozhoduje v každém okamžiku. Většinou nejde o vědomá rozhodnutí, ale rozhodujeme se pořád. Je na nás, kam (na koho) upřeme svůj zrak, co budeme dělat rukama, nohama, kam půjdeme, co budeme říkat… Vědomě se pak rozhodujeme sice méně často, zato však s mnohem většími následky. A proč o tom vůbec píšu? Protože mi na rozhodování přijdou hodně zajímavé dvě věci.
Tou první je možnost „nerozhodnout se“. Spousta z nás se rozhoduje dost obtížně a v některých případech člověk tak dlouho váhá, až se nerozhodne. A je v pořádku se občas nerozhodnout? Podle mě je to zcela v pořádku, jen je dobré uvědomit si, že právě pro volbu „nerozhodnout se“ jsme se dobrovolně sami rozhodli. Pokaždé, když volíme ze dvou možností, přibývá totiž možnost třetí – možnost nezvolit ani jednu z nabízených možností.
A pak je tu druhý pro mě zajímavý efekt a tím je „nesprávná volba“. Myslím, že je bez diskuse, že člověk volí vždy tu volbu, která mu v tu chvíli připadá nejlepší. Pak také věřím, že vše v našich životech má svůj smysl. Úspěchy a další „dobré“ věci nám dávají radost, štěstí, sebevědomí a chuť do života. Nezdary, prohry a další „špatnosti“ nás učí vypořádat se s každou situací, nepanikařit a také pomáhají vážit si každé pěkné chvilky. A z toho vyplývá, že ať už se rozhodnu jakkoliv, vždy si svým rozhodnutím přivolám do života to, co mě potěší nebo posílí, když se k tomu postavím čelem. Podtrženo sečteno: nikdy se nemůžu rozhodnout líp (kdyby to šlo, přece bych to udělal) a navíc výsledek mého rozhodnutí je vždy pozitivní, pokud jen trošku chci. Není tedy žádný důvod, proč bych se měl jakéhokoliv rozhodnutí bát. Nesprávná volba prostě neexistuje.
A jak vy jste na tom s rozhodováním? Napadla vás aspoň jedna z popsaných věcí dřív, než jste se pustili do čtení tohoto článku?