Dokud jsem neotěhotněla, se sexem jsem neměla žádné problémy, manžel byl spokojený a my žili normálním sexuálním životem manželů, kdy jsme se milovali několikrát do týdne…Pak jsem otěhotněla a s těhotenstvím přišel strach, co když sex miminku nějak ublíží? První tři měsíce jsem proto sex omezovala na minimum, ke konci těhotenství jsem si ho pak užívala, protože jsem věděla, že po porodu už nás bude rušit miminko.
Uběhlo šestinedělí a manžel byl samozřejmě jako každý chlap po dlouhé odmlce nadržený. Šla jsem si na „gyndu“ pro prášky, abych hned zase nepřišla do jiného stavu, to by mě asi trefilo tak brzy po porodu opět otěhotnět.
Miminko se převalovalo v postýlce a já zjistila, že najednou mi sex nic neříká, jenže aby manžel nebyl naštvaný, musela jsem se prostě nutit. Jenže špatně se vám miluje, když vedle leží dítě a vy musíte být potichu a s každičkým pohybem se strachujete, že jej vzbudíte. Ono se tam mele, kroutí se a kolikrát pofňukává a je pak po všem…
Je to už rok, co mám po porodu, a je to spíš horší, než lepší, nechuť stále nějak trvá. Ale hlavně ve mně panuje strach, jestli to takhle se sexem půjde dál, s takovou si manžel najde milenku a nejhorší je, že bych mu to ani nemohla mít za zlé. Vždyť co si budeme povídat, je to také jen chlap a i on má své potřeby. Doufám, že manžel je chápavý a nějak to společně zvládneme, nerada bych, aby nás opustil a našel si nějakou jinačí, která bude po sexu toužit.
A tak večer jdu kolikrát brzo spát s výmluvou, že jsem unavená, jindy, když už by zase ta chuť byla, vyruší nás naše dcerka, která začne plakat a najednou je po milování.
Kroutím nad tím hlavou a říkám si, jestli to ještě někdy bude jako dřív? Nechci manžela ztratit a ráda bych se s ním milovala, ale nechci ani nic předstírat a nutit se do něčeho, co mi není příjemné. A tak doufám, že se to časem změní a sexuální život mezi námi bude stejný jako před otěhotněním.