Myslíte si, že mám geniální dítě? Ne tak docela. Nedá se s ním domluvit. Nereaguje na obyčejné otázky jako „Máš hlad?“ „Chceš napít?“. Buď neodpoví nic nebo zopakuje, co jsem řekla já. Od dvou let do dvou a půl pouze opakoval slyšené, už to bylo často k nevydržení. Já: „Ahoj Ríšo!“ On: „Ahoj Ríšo!“ Já: „Jak ses měl“ On:“Jak ses měl?“ Nejhorší to bylo při nácviku chození na nočník. Já fistulí: „Podívej cos to udělal! Podívej se..“, ukazuju mu hovínko v kalhotech, „podívej se, co to je?! Hovínko! Cos měl říct?“. No a on to samozřejmě celé opakuje a náležitě napodobí i mou intonaci. Ríša je autista. Umí dlouhé texty nazpaměť, ale nerozumí smyslu. Nerozumí tomu, co slyší. A vůbec asi nerozumí spoustě jiných věcí.
Počítat do 20 uměl už ve dvou a půl letech. Dělali jsme si legraci, že si přečte v reklamním letáku, ty si prohlíží obzvlášť rád, kolik co stojí a přitom ještě chodí s plínkou. Dnes už si umí říct, že chce na nočník, říká: „Chceš na nočník“. Ale zas nechce čůrat jinak než do nočníku nebo do plíny. Nechápe, že by mohl čůrat i na trávu, vyžaduje nočník i venku. Takže ven chodí s plínkou, protože nočník se nám tahat nechce, to je jasný.
Dokáže hodinu poskakovat na gauči a u toho se dívat na pohádku. Rád si hraje sám a není rád, když ho někdo ruší. Komín z kostek začal stavět teprve nedávno, myslela jsem, že k tomu ani nikdy nedojde. Nejradši si hraje tak, že rozhazuje hračky a jiné věci po bytě. Venku je naprosto nezvladatelný a je mu jedno, jestli jsem na blízku. Zkoušela jsem se schovat, jen se rozhlédl že jsem opravdu pryč a dál si přesypával jehličí (což už dělal 20 minut). Má rád, když při cestě tramvají říkají zastávky a umí je nazpaměť. A nemá rád, když je něco jinak, než je zvyklý. Jednou se nám stalo, že zařízení v tramvaji nefungovalo a zastávky neříkali. To byl řev.
Od jeho půl roku bojujeme s diagnózou dětská mozková obrna. Patříme k těm šťastnějším mezi rodiči dětí s DMO, Ríša začal ve dvou letech chodit. Zdálo se, že to nejhorší máme za sebou. A je tady další překvapení, autismus.
Zatímco píšu tento text vytahal z koše všechno špinavé prádlo a rozházel po pokoji. Takže já jdu uklízet, stejně už stojí u počítače a trvá na tom, abych mu pustila Word, říká: „Napíšeme dvojité vé“.