Radost i smutek dohromady
Vloni jsem netrpělivě čekala na březen, mělo se mi narodit první vnoučátko.Moc jsem se těšila. Počítala jsem dny a pomáhala vybrat jméno a nakoupila něco do výbavičky a postýlku. Manžel tedy budoucí děda se nemohl zúčastnovat, protože ležel v nemocnici…Konečně přišel 17. březen a narodila se vnučka Magdalenka. Byla jsem moc a moc štastná, vždyt jsem byla kromě lékařů druhá osoba, která si ji pochovala. Prohlížela si mne, jako by říkala aha, tak to jsi ty ta moje babička, která jsi na mne mluvila, když jsem byla ještě u maminky v bříšku?
Hned z porodnice jsme jeli se zetěm za manželem a alespon na záznamu z kamery uviděl svoji vnučku. Bohužel 30. března zemřel. Byla to pro nás všechny moc velká rána, ze které se nemůžeme vzpamatovat ještě nyní. Magdalenka je moc šikovná holčička, roste a je velmi čiperná, dělá mi jen radost. Je to alespon náplast na bolest a prázdné místo po manželovi.