O časování slovesa mýt – já myji nádobí, Ty myješ nádobí, my myjeme nádobí:)

Mám velmi dobrou kamarádku. Jmenuje se Martina a je šest let šťastně vdaná za Pavla, se kterým už před svatbou osm let žila. On ji má velmi rád, udělá pro ni doslova, co jí na očích vidí…Martina si myslela (byla si jistá:), že se na světě nenajde „mužský“, který by byl dokonalejším manželem…Před čtyřmi lety byla Martina se svým mužem 14 dnů na chatě se svými známými. Jména nejsou podstatná, co třeba Jana a Honza? Všichni se před odjezdem do noci balili, na chatu to měli poměrně daleko, jeli za velkého dusna, které ani večer nepolevilo, celý den nejedli, až teď pozdě večer ukuchtili společnými silami něco dobrého… Nicméně ani dobrá večeře už nemohla zachránit Martinu od plíživě se blížící bolesti hlavy… Jana po večeři vstala a automaticky začala sbírat použité nádobí ze stolu. Vstal i Honza se slovy: „Ukaž, já Ti pomůžu…“ Martina si blaženě povzdychla a v duchu děkovala osudu, jaké to mají „chlapy“!:) Jenže v tu chvíli promluvil i její Pavel: „Miláčku, já na Tobě vidím, že jsi utahaná! (Martině se zamžily oči…„Vybrala jsem si správně,“ pomyslela si) „Jdi si raději lehnout…To nádobí si nechej na ráno…“ 🙂 🙂 🙂

A co Vy? Myjete „si“:) nádobí večer, nebo (Bože chraň!:) „si“ jej necháváte na ráno… kdy si přivstanete vytřít „si“ byt, protože jste to neudělali(y?) včera, když dva dny předtím bylo všude samé bláto a tak jste „si“ večer sotva stihli(y?) tu horu prádla vyžehlit… Nebo to máte vymyšleno jinak? Pomáhá Vám někdo:) s domácími pracemi?

U nás doma jsme „chroničtí nemyči“:) Když „se“:) večer nádobí neumyje, nic se neděje, umyje ho ráno ten, kdo má více času = Petr, který vstává později a ráno většinou nepospíchá…a když pospíchá a celý den nikdo není doma, tak „se“:) zkrátka umyje večer při mytí dalšího nádobí. Bohužel tady pyšně:) nemohu napsat, že s večeří se také střídáme, protože večeře je zkrátka na mně. Nicméně – vařit mě opravdu baví.

Vzpomínám si, jak jsem na vlastní uši (nechtělo se mi jim věřit:) slyšela stěžovat si jistého pána slovy „Nechám se(!) rozvést, moje žena nemá smysl pro domácnost…“ Zjistil to jednoduše – napsal do prachu na televizi prstem PRACH a když se druhý den podíval, PRACH tam stále byl!:) Škoda, že jsem neslyšela argumenty jeho ženy, možná je tak vytížená, že se narozdíl od něj na televizi ani nedívá:).

Vůbec se tu nechci zastávat „chronických nemyčů nádobí“ (nás doma:), ale ani nevyzdvihuji „akutní myče“…jen chci napsat, že s umytým nádobím nebudete ani šťastnější, ale ani nešťastnější… Spíše záleží na Vašem pocitu, na tom, co je pro Vás důležité (opět nic nevyzdvihuji), jestli se Vám podaří „ty Vaše doma“ přitlačit:) k dílu… Jak už jsem napsala, u nás doma se z neumytého nádobí nestřílí:), můžete nás doma zastihnout, jak já si listuji v novinách a Petr myje podlahu… Petr se „mazlí“ se svými mincemi a já třídím odpadky a vynáším koš… Zkrátka – jaké si to doma uděláte…co bych Vám však radila, vždyť to znáte… Fakt, že Vám ten druhý doma pomůže, neznamená, že Vás má raději, ale Vás to jistě potěší… Na druhou stranu (a je to opravdu jen můj názor:) sympatizuji s krédem Haliny Pawlovské: „Bordel v bytě – šťastné dítě“, prostě na světe je spousta důležitějších věcí než vynesený koš, umytá okna a nádobí…

Jen mě tak napadá, jak je to s těmi smysly? Máte zdravé oči – vidíte..Máte zdravé uši – slyšíte…Ale nemůžu přijít na to, který smyslový orgán má na starosti smysl pro domácnost…:)