Ale jak jsem se tak blížila domů, popadl mě takový divný pocit. V hlavně se mi začaly honit myšlenky, jak to řeknu manželovi, že jsem si koupila plavky.
Tak jsem si je doma nenápadně oblékla, a šla jsem k němu. Koukl na mě, pak se vrátil zpět k televizi. Tak jsem se nenechala odbýt, a stoupla si mu před televizi.
„Hm, sis koupila plavky jo?? A na co je potřebuješ? Kolik stály?“ Neřekla jsem ani slovo, šla do ložnice, a zase se převlékla.
A pak se ozval podruhé: „no to jsem si koupil v pátek za 700,- papouška, tak jsi hned musela jít a koupit si plavky. Jenže já to nekupuju z našich peněz na žití, ale z melouchů a z toho, že prodávám ptáky, co už nechci“.
Tak jsem mu na to jen odpověděla to, že on vydělává, aby uživil rodinu, a zbytek co si vydělá mimo, tak má na své koníčky, ale že já jsem doma se dvěma dětma, mám jen mateřskou, a z té si prostě nemůžu dovolit nic koupit. A tím naše debata skončila. Teď je to tu jak po bitvě, moc spolu nemluvíme, jen sem tam nějaké slovo.
Tak jsem si myslela, že mi třeba řekne, že jsou pěkné, že mi sluší, protože jsem z nich měla takovou radost, ale teď mě tu radost zkazil, a říkám si, proč jsem si je vlastně kupovala???