Mezi námi maminkami v projektu Mateřská s VD je zapojena také jedna babička se svými vnoučátky. Někdo již ví, o kom mluvím. Pro ty ostatní – je to Milka98. Její vnoučátka se jmenují Nelinka, Mirdýsek, Vojtíšek – a nyní také Mája.
Dlouho jsem se neozývala, za což se moc omlouvám. K mé civilní práci, zahrádce a práci na maminčině políčku /lánu/ přibyla ještě pomoc manželově mamince, která se začala potýkat s nemocí. Dvojčátka už k nám jezdí jen na víkendy tak dvakrát do měsíce. Vojtíšek je integrován ve svých dvou letech do běžné mateřské školy. K dispozici má asistentku. Jsme nevýslovně šťastni, že pomocí kochleárního implantátu nejen slyší, ale i rozumí mluvenému slovu a dokonce mluví. Hovoří v tříslovných větách, ale jeho mluva se skládá ze všech samohlásek a, e, i, o, u a souhlásky používá jen některé. Bezpečně zvládne m, n, b, d a j. Ostatní si v jeho mluvě musíme domýšlet. Ale rozumíme mu výtečně, u cizích lidí je to s porozuměním horší.
Právě před týdnem nám sdělil: „Babio, dedeu, Maja naodia ! “ Přeložím – „Babičko, dědečku, Mája se narodila“.
Mája je Mariánka, jeho sestřička, naše čtvrté vnouče. Pro ty, kdo nás neznají, podotýkám, že od dcery máme vnoučka Vojtíška /neslyšícího s kochleárním implantátem/ a novorozenou Mariánku, syn má tříletá dvojčata Mirdýska a Nelinku.Všechna tři vnoučátka se na Máju moc těšila, hladila rostoucí bříško, s napětím čekala, kdy na ně miminko „zaťuká“, zpívala mu jejich oblíbenou píseň Tři čuníci. Teď už je Mariánka z porodnice doma a Vojtíšek je zatím super bráška. Mirdýsek s Neli svou sestřenku ještě neviděli, ale chtěli by ji mít taky doma. Na argumenty, že nemají pro miminko postýlku, měly pohotovou odpověď, že je Mariánka přece malá a vejde se do psího pelíšku.
Vojta si teď říká velký brácha. Než by si hrál, raději stojí u postýlky a poslouchá, jestli miminko nepláče. Když nepláče, je spokojený, když Mája zakňourá, hned ji hladí. Podává plenky při přebalování a dnes, kdy vyjeli ven s kočárkem, stál na skejtu, připevněném u kočárku a „řídil“. Abych neříkala jen samá pozitiva, dost mě mrzí, že od chvíle, kdy se dcera s Mariánkou vrátily z nemocnice, Vojtík k nám – k babičce a dědovi nechce. Těch pět dnů, co byla jeho maminka pryč, jsme si jej dost často brali k nám. Teď chce být jen doma s maminkou, tatínkem a Májou. Rozumím tomu a věřím, že se k nám bude za čas zase těšit. Týdenní Mariánka je zatím zlatíčko. Kojení je sice ve dne v noci po dvou a půl hodinách, ale je klidná, maximálně zakňourá. Zatím nemáme pevnou jistotu, jestli Mariánka dobře slyší, všechna vyšetření ji ještě čekají. Tak ji pozorujeme a… doufáme.
********************
Za celé VD si dovolím pogratulovat ke čtvrtému vnoučátku, kterému přejeme hodně zdravíčka, štěstíčka a držíme pěsti, aby všechna vyšetření dopadla na výbornou. 🙂
