Pak začal být Daník protivný, tak jsem ho dala spát a sedla jsem si k televizi. Pustila jsem si DVD muzikálu Vlasy a cpala se u toho brambůrkama. Ani né v polovině filmu začal Daník brečet, že chce napít. Všechno jsem povypínala, pozhasínala, dala jsem Daníkovi čaj a usnula jsem s ním.
Pak mě probudil nějakej šramot. Byla jsem zády ke dveřím a zdálo se mi, jako by bylo na chodbě rozsvíceno. Měla jsem špatný pocit, trochu jsem se bála, i když jsem věděla, že jsem zamčená. Nedalo mi to a otočila jsem se.
Uviděla jsem kousek od sebe postavu. Šla ke skříni a byla přikrčená. Chtěla jsem hrozně křičet, ale nešlo to. Bylo mi špatně. Řekla bych, že se mi srdce zastavilo, jaký jsem měla strach. Hrozně jsem se bála.
A pak „to“ promluvilo – Spi, jen jsem se vrátil pro vestu. Manžel si nechal doma vestu a rozhodl se, že si jí v půl druhý ráno vezme. Já fakt myslela, že mě klepne a že jeho zbiju. Nebo zabiju?
Pak už jsem neusnula.
Takový pocit bych nikomu nepřála….