Na netu jsem viděla maminku, bezrukou, která přebalovala své miminko nohama. Zpětně jí skládám poklonu…Když jste na nějakou ruku zvyklí a najednou ji nesmíte používat, navíc víte, že si za to můžete sami, a navíc má asi PĚT KILO NAVÍC, je to k vzteku…
Vždy jsem byla pravák. A nepřipadalo mi to nijak zvláštní ani nepohodlné. Nyní s tím mám obrovský problém…
Lahve, zavařovačky, nekapací hrneček – vše otvírám nesprávným směrem. Pak se divím, že to nechce „povolit“.
Poněvadž jsem tele a zlomila jsem si loket na PRAVÉ ruce.
Občas prostě nějakou sklenici neotevřu. Utahovaný šroub, řeklo by se…. Občas ťuknu svoje miminko do hlavy sádrou… Už ani nebrečí… Zvykla si, řeklo by se…
Dvouletou dceru „lapám“ levačkou a někdy to nevypočítám a „padne“. Jsem prostě LEVÁ, řeklo by se…
Svůj domácí chlebíček nožem neufiknu, a když jo, vypadá, že ho „krájel“ náš boxer. Culíka si neučešu, ani v hlubokém předklonu… Jednou se mi to „trochu“ povedlo, a když jsem za svůj UM chtěla od manži pochvalu, opravdu srdečně se nejprve rozesmál a TEPRVE POTOM mne začal zajíkavě chválit.
Zkuste si namalovat rukou, kterou nejste zvyklé, třeba řasy. Absolutně nemožné… Na následující tři týdny jsem vzdala nějaké oční linky.. Pro své děti musím zůstat vidomá. A vidoucí….
Díky bohu za přípravek pro usnadňování rozčesávání vlasů, jinak se mé půlmetrové vlasy proměnily v půlmetrové vrabčí hnízdo.
Přebalit holky a nevyrobit jim při tom odřeninu od sádry na prdýlce – výkon hodný ocenění…
Lžíce v levé ruce? No, a!
Začínám chápat araby, že jednu ruku při pozdravu prostě nepodávají, protože si s ní utírají p…..
Umyjte jednu ruku jednou rukou…
Zkuste oloupat brambory, zamíchat kaši, přiložit do kamen….
ROZETŘÍT MAKEUP, ANIŽ BYSTE, NÁSLEDOVNĚ, NEUDĚLALY OSTUDU SVÉMU MANŽELOVI….
Nechci si stěžovat, to ani náhodou, jenom, proboha, HOLKY, dávejte na sebe pozor a buďte opatrné, děti vás potřebují celé… (Nebo si, alespoň, zařiďte úrazovou pojistku, kterou já nemám, a čehož hořce lituji… Mohlo být třeba na parádu pro holčičky..)