Někdy máte pak pocit, že máte doma miminka dvě. A to myslím doslova, začátky byly nejhorší. Vzpamatovávala jsem se ještě z toho, že jsme v novém bytě a do toho s malým dítětem, kdy jsem přemýšlela, jak zvládnu domácnost, uklízení, praní, žehlení, vaření, dítě a ještě mého flegmatického manžela, kterému bylo všechno jedno, byl prostě jak mouchy sežerte si mě. A je vlastně takový do dneška. A tak žiju se dvěma miminky, a když se mě někdo ptá, kdy si pořídíme další dítě, musím se jen opravdu smát! Další snad až tyhle dvě miminka odrostou, až můj manžel vyspěje a dcerka bude mít tak pět šest let. Pak snad budu uvažovat o dalším dítěti.
Nechci si totiž fandit, ale kdyby mě neměl, kolikrát si říkám, že by beze mě nemohl snad ani existovat, to mu musím neustále říkat, jestli už zavolal tam, kam měl, jestli už zaplatil, co měl, jestli vyřídil úvěr, obstaral kachličky do bytu, no prostě znáte to. A tak si píšu vše, co je potřeba vyřídit, do kalendáře, protože můj manžel je toho názoru, co se neudělá dnes, počká do zítra. Jenže s jeho čekáním bysme tu už asi dávno nebyli. Až se někdy divím, že jsme dokonce i nevyhořeli, jaký on je flegmatik. Na všechno má času dost, na vlak chodí na poslední chvíli, zatímco já jsem takový ten stresař, kdy raději budu čekat deset minut a jdu prostě dřív, on to neřeší, však pojede další vlak. A to, že mu někdo ukradl doklady? No tak si prostě vyřídím nové… Někdy ho opravdu nechápu, jaký je kliďas, a tak mě ten jeho klid přivádí k opravdovému šílenství.
Když totiž řešíme nějakou hádku, nějaký problém, je u všeho tak klidný, že já jsem ještě více vytočená, a to mě prostě dokáže naštvat. Snad proto se mi i vysmívá, protože on je takový flegmatik, kterého byste mohli bušit do hlavy a on bude stát na místě a nechá si to prostě líbit. A tak si říkám, jestli mu to zůstane, nebo někdy vyspěje, doufám tedy v tu druhou možnost, protože žít se dvěma dětmi v domácnosti je na provaz!