Náš „kluk“ dovršil sedmý týden a nic nebránilo tomu, abychom si pro něj těch 350 km jeli…S paní chovatelkou jsme byli v kontaktu ještě před jeho narozením, díky ní máme slušnou fotodokumentaci už od té doby, co se vyklubal na svět.
Ale… Asi týden před jeho odběrem paní psala, že mimina (jsou 4 sourozenci) mají kašel a veterinář nasadil ATB. Dodala, že pokud nebudou v pořádku, samozřejmě předání odložíme. Ovšem jedním dechem poznamenala, že už v neděli se chystá odjet na dovolenou, kterou by ovšem v případě potřeby odložila.
No, červíček pochybností zahlodal už tehdy – takoví drobečci a už ATB…? Copak oslabení tvorečkové budou schopni zvládnout nejenom obrovskou změnu v jejich dosavadním životě, ale v našem případě i dlouhou cestu?
Nicméně ve středu přišla zpráva, že veterinář dětičky prohlédl a konstatoval, že jejich rozběhnutí do světa nic nebrání.Prý jsou čiperní a v pořádku.
Asi nemusím říkat, že děti nepočítaly dny, ale skoro hodiny do setkání s naším novým členem rodiny.
Znovu červík zahlodal, když mi paní k pejskovi dala tabletky ještě skoro na 3 dny, prý pro jistotu, jelikož přece jen občas zakašle…
Slíbili jsme, že od nynějška to už budeme my, kdo bude zasílat zprávy a fotky malého ďáblíka, a vybaveni vším potřebným jsme se vyrazili k domovu.
Zpočátku pejsek pofňukával, ale pak se zklidnil a cestu zvládl téměř ukázkově. Jen přesně při příjezdu do našeho městečka si ublinknul do pelíšku.Že by znamení…?
Máme pejska. Je krásný, milý, maličký… a nemocný.
Včera ho viděl veterinář a diagnostikoval zápal plic. Manžel se vrátil téměř nepříčetný. Kromě závratného účtu přijel vybaven hromadou léků, doplňků a rad, jak o psíka pečovat.
Mé nejtemnější obavy se vyplnily a z občasného pokašlávání se díky všem těm změnám stal opravdu KAŠEL.
Okamžitě jsme kontaktovali chovatelku, která si užívá dovolenou. Strašně moc se omlouvala, veškeré výlohy samozřejmě uhradí… ale já se nemohu zbavit dojmu, že díky lidské nezodpovědnosti byl malý bezbranný tvoreček vystaven naprosto zbytečnému trápení a nebezpečí. Pravda, počáteční soužití jsme si představovali poněkud jinak. Stalo se, co se stalo.
A tak místo dovádění na zahradě v mimořádně vlídném počasí, vštěpování malému tvorečkovi určitých návyků a jeho poznávání přirozené hierarchie rodiny se stala jeho nemoc středobodem všeho současného dění.
Máme, co jsme chtěli. Pejska. Radost, štěstí, pocit bezmoci a obavy. Ale též naději, že společnými silami nemoc zvládneme a všechno bude, jak má být. Kéž by.